V České republice žijí čtyři druhy velkých šelem, přičemž se dá říci, že se jim v naší krajině daří stále lépe. Pro člověka z toho větší rizika zatím neplynou, přesto se u některých druhů už zavádějí pravidla, jak odhalit případné nebezpečné kusy.
Medvědi, rysi i vlci. Vrcholným predátorům se u nás daří, riziko představují minimální
Medvěd hnědý. Vlk obecný. Rys ostrovid. Kočka divoká. To jsou čtyři velké šelmy, které žijí na našem území, ať už stále, anebo přinejmenším občas. Zatím v Česku tato zvířata pro člověka nejsou nebezpečná a ani se nedá očekávat, že by se to nějak zásadně změnilo.
Situace je nesrovnatelná se Slovenskem, kde opravdu občas k útoku medvědů na lidi dochází – během tohoto víkendu došlo ke dvěma, jeden přitom skončilo smrtí člověka.
Rys není problém
Divoké kočky a rysi nejsou rizikem vůbec, člověka se obě tyto šelmy bojí a utíkají před ním. Jediná šance, že by mohlo dojít k nějakému konfliktu spočívá v hypotetické situaci, že by byla tato velká kočka zahnaná do kouta. Ani tehdy ale k útokům nedochází. Například švédští přírodovědci pod vedením Olofa Liberga, kteří zkoumají tato zvířata desítky let, tvrdí, že ani samice chránící své mladé na člověka nezaútočí – a to i když se dostane do bezprostřední blízkosti.
„Je přitom těžko představitelná situace, kterou by mohl rys považovat za větší hrozbu,“ uvádějí vědci. „Tohle je pro nás definitivní důkaz, že rys není pro člověka nebezpečné zvíře,“ říká Liberg. V severských zemích, kde žije těchto šelem mnohem více než u nás, jsou ale poměrně běžná střetnutí rysů s loveckými psy.
V Česku přitom žijí jen dvě populace rysů: jedna v Beskydech a Javorníkách, druhá na Šumavě. Tu první tvoří asi 10–15 dospělých zvířat, ta jihočeská je asi desetkrát větší.
Vlk je vrcholový predátor, kterého člověk nezajímá
Vlci se vrací do české krajiny. Jako vrcholní predátoři pomáhají regulovat přemnoženou vysokou i divočáky, ale dochází také občas k tomu, že zaútočí na hospodářská zvířata. Těchto případů v posledních letech přibývá.
Vlk sice vyvolává strach jak svým vzhledem, loveckými schopnostmi i schopností útočit ve smečce, ale na lidských obětech se to neprojevuje. Nebezpečí zabití je extrémně vzácné a pokud k němu ve 20. století došlo, jednalo se většinou o zvíře nakažené vzteklinou. Od roku 1974 přitom není v Evropě prokázán jediný případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. A neděje se to ani v zemích, kde těchto šelem žije mnohem víc než u nás.
Například v Severní Americe došlo v 21. století k usmrcení dvou lidí vlkem; stalo se to v roce 2005 v Kanadě a v roce 2010 v USA na Aljašce, přičemž v obou případech hrála roli nedbalost oběti. Celá Evropa je domovem deseti až dvaceti tisíc vlků, Severní Amerika jich má asi šedesát tisíc.
Pro srovnání: v Česku jich žijí asi tři stovky.
Když už vlk na člověka zaútočil, a nebyl nemocný, většinou se jednalo o obranu. Často tak dojde ke zranění člověka, když se pokouší před predátorem bránit nějaké svoje hospodářské zvíře. Zajímavým případem jsou situace, kdy člověka napadl vlk, který nebyl přírodní. To se týká například toho, když roku 2018 došlo k napadení dvou dětí vlkem, jenž žil v zajetí a unikl z něj.
Data ze Spojených států zase ukazují, že tam dojde k napadení člověka vlkem nejčastěji v případě, kdy se zvířata dlouho pohybují v blízkosti lidí a ztratí z nich své přirozené obavy. To ale v Česku není příliš pravděpodobné, vlci jsou zatím velmi ostýchaví.
V České republice už také vzniká pro jistotu pohotovostní plán, který by měl pomoci v nepravděpodobné situaci, že by se objevil nějaký atypický vlk, který se z nějakého důvodu chová „jinak“. Experti si na základě tabulek mohou ověřit, jak moc je pravděpodobné, že by se zvíře stalo hrozbou a mají v tomto opatření také návod, jak se případně zachovat. V nejhorším případě je možné takové zvíře i odstřelit.
Setkání s vlky tedy není u nás pravděpodobné, ale existují doporučení ze zemí, kde toto riziko existuje. Například aljašské úřady doporučují, aby se člověk nebo skupina lidí při blízkém setkání s vlkem nesnažil utíkat ani otáčet. „Pokud se k vám vlk přiblíží, chovejte se agresivně a udržujte oční kontakt, pokud se na vás dívá. K odrazení vlků agresivně použijte hole, pepřový sprej, kameny, končetiny, hlučné předměty nebo jiné příruční předměty. Nosit střelnou zbraň není špatný nápad, ale udělejte to pouze v případě, že jste kvalifikovaní a umíte s ní zacházet a pokud se nacházíte v oblasti, kde je použití střelné zbraně povoleno.“
Medvěd může zabít
Ze všech šelem žijících na našem území je jedinou reálnou hrozbou medvěd. Nutno dodat, že sice reálnou, ale statisticky zcela nepravděpodobnou.
Medvědi se vyskytují běžně, ale jen na jediném místě – a to v Moravskoslezských Beskydech. Nejčastěji jsou to mladá zvířata, která se k nám zatoulají ze Slovenska, občas k nám zabloudí i samice s mláďaty. A protože medvěd může za den urazit až padesát kilometrů, stalo se už, že pronikl třeba až na Ostravsko nebo dokonce Břeclavsko.
Současně platí, že od roku 2000 útoků medvědů hnědých přibývá. Studie, která vyšla v odborném časopise Scientific America dala dohromady data z celého světa a podle nich bylo v letech 2000 až 2015 zaznamenáno celkem 664 útoků medvěda hnědého. Čtrnáct procent z těchto útoků skončilo smrtí člověka. Pro srovnání: v České republice dojde v současné době ročně k asi 600 útoků psů na člověka, které skončí zraněním člověka.
Z hlediska pravděpodobnosti dojde k útoku medvěda nejčastěji v létě – není to proto, že by zvířata byla v té době agresivnější, ale spíše proto, že v té době lidé častěji pronikají do míst, kde medvědi žijí. Téměř v polovině případů útočila medvědice, která u sebe měla mláďata. „Na útoku se však mohly podílet další okolnosti, jako překvapení šelmy z nečekaného setkání s člověkem nebo s volně pobíhajícími psy,“ uvádí web selmy.cz.
- Portál www.medvede.sk shrnuje – na základě zkušeností odborníků na medvědy – několik doporučení, jak se chovat při střetnutí s tímto zvířetem.
- Pokud spatříme medvěda, není na místě zběsilý úprk. Ten by mohl vyprovokovat pronásledování ze strany medvěda. Jestliže nás medvěd nezaregistroval, je dobré pomalu a potichu odejít směrem, odkud jsme přišli a obejít medvěda obloukem.
- Jestliže nás medvěd uviděl, je žádoucí na něho z co největší vzdálenosti promluvit, identifikovat se klidným, nízko položeným a vážným hlasem a pomalu přitom mávat rukama nad hlavou. Nedoporučuje se na medvěda křičet a cokoliv na něho házet.
- Pakliže se k nám medvěd přibližuje, je nezbytné zůstat stát a zachovat klid. Postaví-li se medvěd před námi na zadní, neznamená to, že hodlá zaútočit, naopak snaží se čichem a zrakem zjistit, s kým se to potkal.
- V krajním případě, že medvěd zaútočí, je třeba si lehnout na břicho, skrčit nohy pod sebe a rukama si zezadu chránit krk a hlavu. Má-li člověk batoh, je dobré si ho nechat na zádech. Důležité je nehýbat se a dělat „mrtvého“. Když medvěd zjistí, že není ohrožován, odejde.
Kočky nejsou
Jen jako kuriozita na závěr je zmíněná kočka divoká. Ta se sice formálně řadí mezi velké šelmy, ale její rozměry jí znemožňují úspěšný útok na člověka. A to ani nemluvě o tom, že tento tvor se u nás téměř nevyskytuje – objevuje se v České republice výjimečně a jen na několika místech. Jejich přítomnost přitom potvrzují hlavně fotopasti, jinak je extrémně plachá a lidem se úspěšně vyhýbá.
