Kam se smí ostatním lidem sahat? Vědci popsali místa přijatelná pro různé situace – a také oblasti, které jsou k dotekům zcela nevhodné.
Jak a kde je ještě normální se někoho dotýkat? Jde o velmi citlivé téma, které se může stát během Vánoc obzvlášť problematickým – ať už jde o náhodné doteky se spolucestujícími v dopravě, anebo doteky úmyslné například se členy vzdálenější rodiny.
Kterých oblastí těla je ještě v naší kultuře přijatelné se dotýkat, se pokusil popsat a analyzovat vědecký tým složený z expertů z Oxfordu a finské Aaltov univerzity. Vědci mohli pracovat se 1368 lidmi, takže výsledek této práce má značnou vypovídací hodnotu.
Dotýkání se je důležité pro sociální vazby
Zásadní je, kdo se koho dotýká. Vědci tedy předložili testovaným osobám „topografický nástroj“ – tedy obrázek lidského těla, kam měly testované osoby zakreslit, jak přijatelné jsou pro ně doteky ostatních lidí z jejich okolí v dané oblasti. Výsledkem je mapa, která ukazuje místa s různou přijatelností dotyků, ale také oblasti zcela tabuizované.
Tato mapa velmi věrně odráží běžně chápané normy, kdy čím bližší člověk, tím menší je tabuizovaná oblast. „Tyto údaje nám indikují, že doteky jsou důležitý způsob toho, jak si udržovat společenské vztahy,“ uvedla Juulia Suvilehto z výzkumného týmu v tiskovém prohlášení.
„Tato mapa současně ukazuje asociace s tím, jak příjemné jsou lidem doteky různých míst. Čím je oblast citlivější a čím větší uspokojení způsobuje dotýkání se jí, tím méně lidem dovolujeme, aby na ni sahali.“
Doteky překonávají hranice
Překvapivé pro autory bylo především to, jak málo se výsledky lišily kulturně. Práce totiž zkoumala osoby z pěti států: Velké Británie, Finska, Itálie, Francie a Ruska. Rozdíly ve výsledcích byly podle vědců relativně malé – nejvíce se od průměru lišili Britové, kteří se cítili cizími doteky ohrožováni více než jinde. Rusové se zase ostatních dotýkali méně často.
Tato studie je dalším důkazem toho, jak důležité jsou doteky pro emocionální vazby mezi lidmi – i to, jak moc ovlivňují naše vnímání ostatních. Celá studie vyšla v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
