Archeologové odhalili první známou kulturu, která využívala koně k jízdě. Poněkud překvapivě to nebylo ani na jednom z míst, která doposud byla s prvními „koňáky“ spojená.
Lidé si poprvé osedlali koně jinde, než se předpokládalo, naznačil nález archeologů
Nové zkoumání kosterních pozůstatků lidí patřících ke starověké evropské jámové kultuře odhalilo, že používali koně. Protože tyto důkazy pocházejí z doby před asi 4500 až 5000 lety, jedná se o nejstarší doložené důkazy.
„Objev ukazuje, že jsme možná poněkud zaslepeni civilizačními úspěchy starověkého Blízkého východu a přehlížíme kulturní přínos jiných regionů. Přitom zapomínáme, že jízda na koni byla pro muže ze stepi jen malým krůčkem, ale pro lidstvo obrovským skokem,“ řekl s narážkou na slavný výrok Neila Armstronga hlavní autor výzkumu Martin Trautmann.
Lidé, které dnes označujeme jako jámovou kulturu, se živili jako pastevci. V rané době bronzové byli výjimečně mobilní skupinou, která pásla dobytek na rozsáhlých územích. Jízda na koni by jim tedy tento způsob života značně usnadňovala.
Jak se pozná koňák
Trautmannův tým našel stopy po opotřebení kostí na pravěkých pohřebištích na území dnešního Maďarska, Rumunska a Bulharska. Vědci jim říkají „jezdecký syndrom“ – jde o drobné stopy, které dohromady ukazují na pravidelnou jízdu na koni.
Díky tomuto nálezu se vědci dokázali poprvé podívat do doby, kdy lidé přešli od chovu koní pro mléko a maso k jejich využívání pro jízdu. „Díky jízdě na koni bylo pasení dobytka a ovcí třikrát efektivnější. Změnilo to lidské pojetí vzdálenosti. A jízda se stala i pomůckou při vedení války, i když se tehdy ještě bojovalo pěšky. Jízda na koni měla zásadní vliv na člověka už ve svých počátcích, které teprve nyní začínáme objevovat,“ uvedl David Anthony, spoluautor výzkumu a antropolog z Harvardovy univerzity.
Stručná historie jezdectví
Jízda na koni pomáhala pravěkým lidem cestovat na větší vzdálenosti, což otevíralo do té doby netušené možnosti pro obchod i průzkum nových neznámých teritorií. První starověcí jezdci ale po sobě nezanechali téměř žádné stopy – buď se při migraci výbavy zbavovali, anebo byla vyrobená z materiálů, které snadno podléhají zkáze.
Rozšíření jámové kultury
Kvůli těmto problémům se antropologové a archeologové snaží už celé roky zatím marně určit, kdy se jízda na koni objevila poprvé.
Výzkum dosud vedl k přesvědčení, že tato zvířata byla domestikována pro mléko přibližně kolem roku 3500 před naším letopočtem. Odehrálo se to někde ve východoevropské stepi, zřejmě na územích, která se dnes nacházejí v Kazachstánu a Rusku.
Dalším krokem domestikace koně bylo jeho využívání pro tažení vozů – to podle dosavadního poznání trvalo asi do roku 2000 před naším letopočtem. Vědci předpokládali, že jízda na koni se pravděpodobně poprvé objevila někdy mezi těmito dvěma okamžiky.
První obrazové důkazy o jízdě na koních v době bronzové
Trautmannův tým po stopách prvních jezdců původně nepátral. Cílem bylo v rámci projektu YMPACT zjistit co nejvíc o lidech, kteří tvořili jámovou kulturu – hlavně o jejich stravě, životním stylu a kultuře. Analýza 217 pozůstatků ze zhruba čtyř set kurganů, neboli pohřebních mohyl, ale velmi brzy přinesla náznaky, že tito lidé mohli používat koně k dopravě. A tak se vědci vydali po této stopě. Vytvořili seznam šesti charakteristik, jako jsou mikrozranění pánve a degenerace obratlů, které jsou typickými důsledky dlouhodobé jízdy na koni. A našli pozůstatky 24 dospělých osob, které měly tři nebo více těchto ukazatelů.
Devět mužů z 24 dospělých mělo alespoň čtyři kritéria opotřebení kostí způsobených jízdou na koni. „Naše důkazy jsou zde zatím první na světě,“ podělil se o radost z výsledků bioantropolog Volker Heyd, který vede projekt YMPACT.
Pozoruhodné je, že dvě osoby z původních 24 možných jezdců byly ženy. Z devítky, kde je jízda nejpravděpodobnějším vysvětlením poškození kostí, sice nebyla žena ani jedna, stále je to ale dost silný náznak, že ve společnosti jámové kultury existovaly ženy-jezdkyně. Bianca Preda-Bălănică, postdoktorandka projektu YMPACT a hlavní spoluautorka studie, uvedla, že role žen a další sociální detaily o této starověké kultuře jsou stále neznámé a nedostatečně prozkoumané.