Náctiletí jsou méně ochotní spolupracovat a snažit se splnit požadavky rodičů, pokud jsou pronesené ovládajícím tónem hlasu. Popsal to rozsáhlý výzkum na více než tisíci mladých lidech.
Křičet na teenagery nemá smysl, lépe reagují na přátelský přístup, ukázal výzkum
„Ovládající“ tón vědci popisují jako spojený s množstvím negativních emocí, a naopak s nedostatkem blízkosti s potomkem, popsali psychologové.
Studovali tisícovku adolescentů ve věku 14 a 15 let obou pohlaví. Jedná se o první výzkum, který zkoumal tón hlasu a jeho vliv na komunikaci s mladými lidmi. Vědce zajímalo, jaké jsou reakce mladých lidí, pokud jejich matky používají různé tóny hlasu.
„Pokud rodiče chtějí, aby přinášela konverzace s jejich potomky co nejlepší výsledky, je důležité, aby používali chápavý a podporující tón hlasu. Pro rodiče je snadné na to zapomenout, zejména když se cítí vystresovaní, unavení nebo sami pod tlakem,“ uvedla hlavní autorka studie psycholožka Netta Weinsteinová z Cardiffské univerzity.
Nejde o její názor, ale o výsledek psychologických experimentů, které funkčnost tohoto přístupu prokázaly. Studie ukázala, že mladí lidé jsou výrazně ochotnější naslouchat a především plnit úkoly, pokud s nimi rodiče komunikují klidně, podporují je a jsou citliví vůči námitkám a argumentům potomků. „Adolescenti se zřejmě cítí důležitější a více milovaní – a díky tomu se víc snaží, když na ně učitelé a rodiče mluví podporujícím tónem hlasu,“ vysvětluje Weinsteinová.
Síla hlasu
Výsledky jejího výzkumu vyšly v odborném časopise Developmental Psychology. Vědci pouštěli adolescentům nahrávky jejich matek; obsah sdělení byl vždy stejný, ale byly nahrány různými tóny hlasu. Psychologové pak zkoumali, jak se studenti cítí a jak na ně takto předávané informace působily.
Rozdíly byly značné; ukázalo se, že čím více byl tón matky podporující, tím ochotnější byli adolescenti plnit úkoly. „Tyto výsledky krásně ilustrují, jak důležitý je náš hlas a jak je zásadní vybrat ten správný tón pro různé druhy konverzací,“ dodala profesorka Silke Paulmannová z univerzity v Essexu, která se na výzkumu také podílela.
Autoři výzkumu by v něm chtěli pokračovat; nyní budou zkoumat, jak se tón hlasu rodičů projevuje na měřitelných vlastnostech těl jejich potomků – ať už je to srdeční tep, pocení se a další.