Když dva britští lékaři před sedmdesáti lety jako první popsali souvislost rakoviny s kouřením cigaret, reagovali jejich výrobci masivní kampaní, která tvrdila, že tabák je zcela neškodný. A to přesto, že jejich interní výzkum prokazoval, že souvislost existuje.
Kouření způsobuje rakovinu, prokázali vědci před 70 lety. Průmysl reagoval taktikou zmatku
Souvislost mezi kouřením a rakovinou plic se podařilo přesvědčivě prokázat už v polovině 50. let minulého století. Dokázali to ve své studii, vydané 26. června 1954 v časopise British Medical Journal, dva vědci – Richard Doll a Bradford Hill. Výzkum byl tehdy velmi kontroverzní a vyvolal silný odpor tabákového průmyslu.
Oba epidemiologové svůj úplně první výstup zveřejnili už o čtyři roky dříve, když zkoumali vzorek pacientů s rakovinou plic ve dvaceti londýnských nemocnicích. Nejprve se domnívali, že tato smrtelná nemoc souvisí s používáním asfaltu nebo s výfukovými zplodinami z aut. Tabák je zpočátku jako možný viník vůbec nenapadl.
Souvislost víc než nápadná
Ale v průběhu výzkumu museli své předpoklady přehodnotit: zjistili, že na vině je kouření tabáku. Výsledky byly sice znepokojivé, ale vzorek pacientů nebyl dostatečný. Teprve následná studie, která vyšla právě roku 1954, na vzorku asi čtyřiceti tisíc lékařů přesvědčila britskou vládu k vydání oficiálního varování před cigaretami. Bylo to první varování tohoto druhu na světě, ale řada dalších přišla rychle poté z dalších zemí.
Tabák se stovky let považoval za léčivý a lékaři ho doporučovali jako účinný pro celou řadu problémů. Poté, co byl z tabákových listů roku 1828 izolovaný nikotin, stal se lékařský svět vůči léčivým vlastnostem tabáku méně důvěřivým.
Nikotin se pak začal používat izolovaně a zvýšilo se úsilí o měření dávek. Například přípravek z nikotinu ve formě masti nahradil nálev z tabákových listů vařených ve vodě při léčbě svrabu. I ve dvacátém století se ale stále prosazoval i tabákový kouř užívaný per rectum, a to u celé řady zdravotních problémů. Velmi často to bylo u otravy strychninem, zácpy, kýly, tetanu a nejrůznějších parazitických onemocnění.
Další velký průlom v boji s kouřením přišel ale až deset let po Dollovi a Hillovi, když vlastní práci spojující zlozvyk kouření s rakovinou plic zveřejnili i lékaři na druhé straně Atlantiku. Badatelé v USA se dopady kouření na lidské zdraví začali vážněji věnovat ve třicátých letech minulého století. Rozsáhlými výzkumy potvrdili vztah kouření k rakovině plic i k dalším závažným onemocněním, jako je bronchitida, rozedma plic nebo ischemická choroba srdeční.
Z těchto průzkumů také překvapivě vyplynulo, že hlavní příčinou nárůstu rakoviny plic ve dvacátém století bylo kouření, a nikoli znečištění ovzduší, kontaminace azbestem nebo radioaktivní materiály, jak se do té doby předpokládalo.
Mizení cigaret
V roce 1961 se tak řada odborných institucí obrátila na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho s dopisem, v němž vyzvaly k vytvoření národní komise pro kouření, jejímž úkolem by bylo „hledat takové řešení tohoto zdravotního problému, které by co nejméně zasahovalo do svobody průmyslu nebo štěstí jednotlivců“.
Tehdejší šéf amerického federálního úřadu pro veřejné zdraví Luther L. Terry v lednu 1964 vydal zprávu, podle které má kouření jasný vliv na rozvoj rakoviny plic. Zpráva také uvedla, že kouření cigaret je zodpovědné za 70procentní nárůst úmrtnosti kuřáků oproti nekuřákům.
GALERIE
Reklamy na cigarety z padesátých let
Terryho zpráva „zasáhla zemi jako bomba“. Dostala se na tu titulní strany většiny tisku, poprask vyvolala i v rozhlasových a televizních stanicích ve Spojených státech i v zahraničí. Zpráva zásadně změnila přístup úřadů, a to nejen těch amerických, ke kouření. Prakticky přesně deset let po britské studii odhlasovala americká Federální obchodní komise, aby výrobci cigaret „jasně a zřetelně“ umísťovali na krabičky cigaret varování, že kouření je nebezpečné pro zdraví, stejné varování začalo být vyžadováno ve všech reklamách na cigarety od 1. července 1965.
A už v roce 1971 díky komisi začal v USA platit zákaz propagace tabákových výrobků. Kouření začalo mizet z veřejných míst, v roce 1990 ho USA zakázaly na krátkých domácích leteckých linkách, poté se zákaz rozšířil i na další světové aerolinky. Cigarety, a nejen ony, musely zmizet i z vlaků, autobusů nebo restaurací.
„Upřímný“ průmysl kontroval pochybnostmi
Tabákový průmysl o výzkumu dobře věděl a stejně dobře věděl, že jeho výsledky jsou pravdivé. V důvěrné zprávě pro společnost RJ Reynolds (výrobce řady značek cigaret) už roku 1953 jeden z výzkumníků uvedl, že klinické údaje podporují teorii, že cigarety mohou způsobovat rakovinu. Stejně tak už tehdy tyto firmy měly důkazy o tom, že jejich výrobky jsou návykové.
Tabákový průmysl musel reagovat, aby uklidnil stávající i potenciální zákazníky. V roce 1954 vydaly tabákové společnosti v USA „Upřímné prohlášení“ směřované kuřákům cigaret. Tabákové společnosti v něm popíraly souvislost s rakovinou a uváděly následující: „Jsme přesvědčeni, že naše výrobky nejsou zdraví škodlivé.“ Snažily se také zpochybnit závěry obou britských nezávislých studií týkajících se rakoviny plic: „Neexistuje žádný důkaz, že kouření cigaret je jednou z příčin vzniku rakoviny“.
I po vydání Terryho zprávy tabákový průmysl pokračoval ve veřejném popírání škodlivost cigaret. Postoj společnosti Philip Morris v roce 1964 byl následující: „Nepřijímáme myšlenku, že v tabáku jsou škodlivé látky.“
Ve snaze odradit lidi od omezování kouření nebo od odvykání kouření se tento průmysl uchýlil k taktice, kterou používal v minulosti a používá dodnes: vyvolávání pochybností a zmatků kolem výzkumu veřejného zdraví. V interní zprávě dceřiné společnosti British American Tobacco (BAT) z roku 1969 to bylo řečeno jasně: „Pochybnosti jsou naším produktem, protože jsou nejlepším způsobem, jak konkurovat ‚souboru faktů‘, který existuje v mysli veřejnosti. Je to také prostředek k vytvoření kontroverze.“
Další silnou zbraní se pro něj staly masivní reklamní kampaně, které pomáhaly posilovat povědomí o tom, jak „neškodné“ je kouření. Když se tato strategie ukázala jako nefunkční a důkazů přibylo tak, že se jim nedalo oponovat, změnila se komunikační strategie na „kouření je věcí svobody každého člověka“.
Výrobci cigaret a tabákových výrobků se zároveň stali terčem mnoha žalob. Nejznámější z nich byla kauza, v níž čtyřicet amerických států žádalo kompenzaci nákladů na léčbu nemocí způsobených tabákem. Výsledkem byl kompromis z roku 1998, kdy tabákové firmy vyplatily kompenzaci 200 miliard dolarů (čtyři biliony korun v dnešním kurzu).
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo na následky kouření ve 20. století na sto milionů lidí. V současnosti zemře ročně na následky kouření podle WHO kolem osmi milionů lidí, včetně více než milionu pasivních kuřáků.
