Na ostrově Amami Óšima v jihozápadní části Japonska se podařilo vymýtit agresivně se šířící šelmy promyky. Povedlo se to po desítkách let snažení. Promyky přitom původně vysadili ochránci přírody, aby pomocí jejich loveckých schopností snížili množství hadů. Ty ale promyky ignorovaly, lovily původní zvířata včetně „živoucích fosilií“ a poškozovaly ekosystém této lokality zapsané na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.
Promyky druhu Urva auropunctata byly původně na ostrově Amami Óšima vysazené úmyslně. Měly tam pomoci s přemnoženými jedovatými hady. Jenže nakonec všechno dopadlo velmi špatně a celý nepromyšlený plán se napravoval přes čtyřicet let.
Celé to trošku připomíná scénu z české pohádky Jamamba z roku 1985. Pavel Trávníček v roli japonského rybáře Džiróa v ní vypráví historku o panu Hanzaemonovi, jenž byl velmi nemocen, protože spolkl mouchu. Lékař mu poradil, aby snědl pavouka, který mouchu sní – jenže pak měl muž problém s pavoukem. Postupně pak konzumoval další a další zvířata, jež měla vyřešit předchozí problém, až skončil u kance. A podobně řešili japonští environmentalisté problém s hady i v reálném životě.
Promyky jsou odolné vůči hadímu jedu a během milionů let evoluce se hady naučily velmi úspěšně lovit. A toho se pokusili Japonci využít na subtropickém ostrově Amami Óšima. Tam se totiž přemnožily jedovaté zmije přezdívané habu – latinsky Protobothrops flavoviridis (české jméno nemají) – disponující smrtícím jedem. Úmrtnost na něj je sice asi jen jedno procento, ale způsobuje velmi bolestivé problémy. A zmijí bylo tolik, že uštknutý byl každý pětistý obyvatel celého souostroví Amami.
S hady se nepotkaly, začaly lovit chráněné „živoucí fosilie“
A tak roku 1979 japonské úřady na jeden ostrovů vysadily promyky malé. Jenže se velmi rychle ukázalo, že plán vznikl bez hlubší analýzy. S hady se totiž prakticky nepotkaly. Autoři projektu si neuvědomili, že promyky jsou denní tvorové, zatímco zmije habu jsou noční lovci. Půlmetrové šelmičky navíc o třikrát větší hady ani při náhodném střetnutí nejevily velký zájem. Okamžitě si našly mnohem méně riskantní potravu.
Tou se stali králíci, nikoliv ale obyčejní přemnožení králíci, ale ohrožení, vzácní a chránění králíci japonští. Tento druh tmavého hlodavce s dlouhýma ušima se vyskytuje jen na dvou místech světa: na výše popsaném ostrově Amami Óšima a pak ještě na dalším japonském ostrově Tokunošima. Od roku 1921 je chráněný, protože se jedná o takzvanou živoucí fosilii.
Ani to ale nebylo všechno, promyky totiž objevily i další ohrožený druh, který jim zachutnal – krysu poselskou. Negativní vliv populace promyk se projevil v roce 1993 a Japonsko muselo nechat vypracovat modelový projekt, jehož cílem bylo vyhodnotit rozsah škod způsobených těmito zvířaty.
Úspěch a poučení
Výsledky naznačovaly, že pokud do hry nevstoupí nějaký predátor schopný likvidovat promyky, nedopadne to s lokální faunou na ostrově Amami Óšima dobře. Roku 2000 dosáhla populace promyk na tomto místě asi deset tisíc kusů a dál rychle rostla. Samice promyky je schopná přivést na svět až sedm mláďat za rok. Japonští úředníci tak na přelomu tisíciletí zahájili program na vybíjení těchto sice roztomilých, ale nebezpečných predátorů.
Japonská vláda vytvořila speciální jednotku, která dostala jméno „Amami Mongoose Buster“ neboli „Promykobijci z Amami“. Ta se postarala o správné umístění více než třiceti tisíc pastí na promyky a také asi tří stovek ukrytých kamer, jež sledovaly, kde se tyto šelmy nejčastěji vyskytují.
Součástí jejich práce bylo také cvičení psů, kteří umí promyky vyčenichat, a opatrné rozmisťování jedů v místech, kde jiná citlivější opatření nelze použít. Zásadní bylo i neustálé vylepšování pastí, aby se v nich nechytala jiná zvířata než právě ta, jež v nich měla skončit.
Do roku 2007 se podařilo populaci promyk snížit na desetinu a na začátku letošního září vydala japonská vláda rozsáhlou zprávu, v níž prohlásila, že Amami Óšima je oficiálně vyčištěný. „Je to pro naši prefekturu opravdu dobrá zpráva – hlavně ale pro zachování vzácného ekosystému Amami, který je součástí světového přírodního dědictví,“ uvedl místní guvernér Koiči Šiota v prohlášení, z něhož citovala agentura AFP. „Z dopadu, který promyky měly na původní ekosystém, a z úsilí a nákladů, které je třeba vynaložit na jejich vymýcení, bychom se měli v mnohém poučit,“ dodal politik.
