Jako díra do planety. Vědci po 73 letech prozkoumali dno u „atomového atolu“ Bikini

Na konci dubna 1946 došlo na atolu Bikini teprve k páté erupci atomové bomby v dějinách. Byl to úplně první výbuch pod hladinou oceánu. Obrázek obřího hřibu po explozi je dobře známý, nyní se ale vědci 73 let poté podívali, co výbuch udělal s mořským dnem.

„Jen co skončila válka, našli jsme jediné místo na Zemi, které nezasáhla – a poslali jsme ho k čertu,“ komentoval tehdy výbuch populární komik Bob Hope. Atol Bikini byl opravdu k experimentu vybrán především pro jeho odlehlost od zbytku světa a také kvůli ideální podobě tamního atolu.

V rámci operace Crossroads se tam uskutečnily dva testy, známé pod kódovými jmény Able a Baker. Puma Baker, které se také přezdívalo Helena z Bikini, měla sílu 21 kilotun TNT a nacházela se při explozi 27 metrů pod hladinou Tichého oceánu. Byla asi o třetinu silnější než puma, která zničila Hirošimu.

  • Miniaturní dámské plavky typu bikini pojmenovali jejich autoři podle atolu Bikini, na němž čtyři dny před módní přehlídkou proběhl americký jaderný pokus. Název měl symbolizovat „atomový výbuch“ ve světě dámské plážové módy a v přeneseném slova smyslu i množství použitého materiálu.

Výbuch vyvrhl do vzduchu dva miliony tun vody, písku a korálů. Nový výzkum se vydal na místo exploze, kde vědci zkoumali, jak vypadá dno nyní. Ukázalo se, že je sice explozí silně zničené a kráter je stále patrný, ale většinu povrchu již pokryly usazeniny.

„Vypadá to, jako by tady do dna praštila Captain Marvel a udělala díru do planety,“ popsal vedoucí výzkumu profesor Art Trebanis. Exploze sice tuto oblast poničily dávno, přesto nebyla od té doby zkoumaná – byla pro veřejnost uzavřená. 

Atol Bikini ze satelitu
Zdroj: Wikimedia Commons

Celkem na atolu Bikini došlo v letech 1946 až 1958 ke 22 výbuchům atomových zbraní. Nyní vědci využili na průzkum vyspělou radarovou technologii, která pomohla zobrazit celé dno. „Pozorovali jsme rozložení lodí, viděli jsme, že kráter stále existuje – příroda nám stále ukazuje jizvu, která pochází od bomby.“ Vraky lodí pocházejí z experimentu, právě na potopených lodích byla puma umístěna, další měly ukázat, co udělá atomový výbuch s vojenskými plavidly.

Kráter má podle vědců velmi pozoruhodnou strukturu, která vypadá podobně jako okvětní lístky růže. Mělo by jít o důkaz, že materiál vyvržený ze dna k obloze se pak dostal opět ke dnu a voda ho roznesla relativně rovnoměrně po ploše kráteru.

Cílem studie je lepší pochopení environmentálního dopadu exploze. Přestože úroveň radiace již v místě výrazně poklesla, návrat života komplikují především vraky. Protože tehdejší exploze měla především ukázat reálný dopad výbuchu na reálné lodě, musela být plavidla plně naložená municí i palivem. „Když jsme mapovali oblast, poznal jsem, že se blížíme k vraku letadlové lodi USS Saratoga už po čichu – cítili jsme její palivo. Je velmi těžké a stále z ní uniká,“ uvedl vědec.

Saratoga není jedinou lodí, která stále do oceánu uvolňuje palivo. Ještě horší je podle Trembanise situace s bitevní lodí Nagato, kterou admirál Yamamoto využil jako vlajkovou při útoku na Pearl Harbor. Poté, co byla Američany na konci srpna 1945 ukořistěna, využili ji právě na testování pum na atolu Bikini. Při prvním testu (ABLE, výbuch ve vzduchu) 1. července 1946 byla 1500 metrů od centra výbuchu a nebyla jím vážně poškozena. Při druhém testu (BAKER, podmořský výbuch) 25. července 1946 už byla poškozena vážně a o pět dní později se převrátila a potopila. Palivo z ní uniká doposud, podle profesora Trembanise na několik kilometrů.

Vědec se obává, že s tím, jak se lodi rozkládají ve vodě, stávají se ještě větším problémem pro životní prostředí. Jeho tým by chtěl ve výzkumu dále pokračovat a věnovat se podrobněji environmentálním změnám, které se tam objevily.