Vědci zjistili, že geny v mitochondriích mohou hrát důležitou roli při rozvoji vysoké hladiny cukru v krvi, obezity nebo snížené citlivosti organismu na inzulin. Tyto příznaky spadají pod takzvaný metabolický syndrom, který zvyšuje riziko rozvoje cukrovky druhého typu. Objev by do budoucna mohl přispět k lepším možnostem prevence a léčby tohoto onemocnění.
Mitochondrie, kterým se říká buněčné elektrárny, jsou organely v buňkách, které si zachovávají svoji vlastní DNA. Ta obsahuje genetickou informaci důležitou pro přeměnu energie a dědí se jen po matce.
Vědci si už dříve všimli, že by mohla existovat nějaká souvislost mezi variantami DNA mitochondrií a náchylností k metabolickému syndromu. Genetické rozdíly mezi lidmi ale sahají i mimo tyto mitochondriální geny, takže se jejich konkrétní vliv jen velmi špatně zkoumá.
Vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd k tomuto výzkumu využili kmeny potkanů, které v minulých letech vyšlechtili a jež se liší jenom přirozenými variantami mitochondriálních genů. Jejich výzkum ukázal, že u některých kmenů se po dlouhodobé konzumaci stravy s vysokým obsahem tuku rozvinula inzulinová rezistence.
„Určité varianty genů mitochondrií snižovaly schopnost efektivně produkovat energii v některých tkáních. To bylo způsobeno narušením produkce speciálních proteinů kódovaných mitochondriálními geny a nezbytných pro energetický metabolismus,“ uvedla autorka studie Alena Pecinová.
Geny se měnily při migraci
U lidí se varianty mitochondriálních genů vyvinuly při migraci z Afriky na jiné kontinenty a postupně se částečně geograficky ustálily. Některé teorie naznačují, že tyto varianty mohly usnadnit adaptaci na odlišné klimatické podmínky. To, co bylo kdysi evoluční výhodou, však v moderní době může podle odborníků představovat rizikový faktor.
Získané poznatky ukazují, že rozdíly v mitochondriálních genech mohou hrát roli v rozvoji metabolického syndromu, což otevírá nové možnosti prevence a léčby, například u cukrovky. „V dalším výzkumu se zaměřujeme na studium vlivu variant mitochondriálních genů na rozvoj inzulinové rezistence se stárnutím. Nedávno jsme začali zkoumat také rozdíly mezi pohlavími po podání diety s vysokým obsahem tuků, dodala Pecinová.
