Stromy normálně pohlcují a účinně odstraňují přízemní ozon, v období sucha ho ale zvládnou pohltit méně. Výzkum vědců z Czech Globe ukázal, že i přesto v době extrémního sucha v roce 2018 zůstaly toky ozonu stejné, podle expertů je to dobrá zpráva. Znamená to, že si příroda s přízemním ozonem poradí i v období such.
Extrémní sucho nezvýšilo množství přízemního ozonu, ukázal český výzkum
Přízemní ozon vzniká důsledkem automobilové dopravy a spalováním fosilních paliv, znečišťuje ovzduší, a tím představuje hrozbu pro přírodu i lidské zdraví. Vědci v současnosti zkoumají vliv sucha na koncentrace přízemního ozonu, zaměřili se na léta 2018 až 2020. Přišli na to, že i za největšího sucha se množství odstraněného přízemního ozonu nesnížilo, a to navzdory tomu, že ho stromy v takových podmínkách pohlcují méně.
„Z prvních výstupů je velmi zajímavé, že toky ozonu zůstaly i za extrémního sucha roku 2018 nezměněny, ačkoli většina ozonu nešla do průduchů rostlin. Část šla na oxidaci těkavých organických látek, část na oxidaci oxidu dusnatého na oxid dusný a většina pravděpodobně ulpěla na površích půdy, kmenů, listů,“ řekl Stanislav Juráň, který se v Ústavu globální změny AV ČR měřením toků přízemního ozonu a jeho dopadu na vegetaci zabývá.
„Je to tedy dobrá zpráva, kdy v budoucím sušším klimatu můžeme očekávat, že ačkoli stromy nebudou schopny pohltit za sucha tolik ozonu, dojde k jeho odstranění jinou cestou,“ doplnil vědec.
Podle vědce se těkavé organické látky oxidací přeměňují na takzvaný sekundární organický aerosol, čímž se daří ozon pozitivně odstraňovat z ovzduší. „Pokud ozon ulpí na půdě, tak tam se chemicky naváže a již se zpět neuvolní. Podobně je to, pokud se naváže na povrch listu,“ přiblížil Juráň.
Přízemní ozon má vliv na fixaci uhlíku rostlin, tedy na proces, který přispívá ke správnému průběhu fotosyntézy. Poškozuje fotosyntetický aparát rostliny, a tím snižuje účinnost fotosyntézy.
„Dopady na vegetaci jsou negativní. Například na Bílém Kříži snížil přízemní ozon fixaci uhlíku rostlinami až o 24,8 procenta proti času před průmyslovou revolucí. V Košeticích, když zrovna bylo pole oseto směsí jílku vytrvalého a jetele, se fixace uhlíku snížila o 13,5 procenta,“ dodal o konkrétních dopadech Juráň.
