Kde se v lidech berou zážitky spojené s nadpřirozenem? Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě.
Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“
Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bubáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji.
Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně.
Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat.
Jak zkoumat náboženství v laboratoři
Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř.
Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci.
To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne.
K čemu to je
Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi.
Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi.
