Tým vědců se snaží změnit chemické složení oceánu, aby byl schopnější pohlcovat oxid uhličitý. Zatím jen v malém rozsahu, ale pokud by experiment uspěl, rádi by ho rozšířili.
Experiment zkouší snížit překyselení oceánu. Vědci tak zlepšují jeho schopnost pohlcovat oxid uhličitý
Když člověka pálí žáha, může za to moc kyselé prostředí v žaludku. Lékem jsou takzvaná antacida, která kyselost snižují. A úplně stejným způsobem se teď vědci snaží pomoci oceánům proti změně klimatu.
Dvouletý experiment společnosti Vesta probíhá ve Spojených státech, na pláži asi dvě hodiny autem od New Yorku. Vymysleli způsob, jak pomocí minerálů způsobit, aby oceán pohlcoval mnohem více oxidu uhličitého. A věří, že jejich řešení by mohlo fungovat kdekoliv jinde po celém světě. Zatím ale bez důkazů – teprve totiž v terénu zkoumají, jak to celé v reálném prostředí funguje.
Jde o jednu z mnoha společností, které zkoumají neobvyklá řešení pro odstraňování uhlíku z atmosféry. Tvrdí, že je to nezbytné – globální teploty se rychle blíží zvýšení o 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úroveň a státy omezují emise příliš pomalu na to, aby to trend globálního oteplování zvrátilo. Vědci, podnikatelé i investoři stále častěji hledají řešení v oceánech, které pokrývají sedmdesát procent planety a již nyní pohlcují více než čtvrtinu skleníkových plynů vypouštěných každý rok.
Olivín proti klimatické změně
Vesta zahájila svůj projekt vloni v červenci. S pomocí dobrovolníků nanesla asi 400 metrů krychlových olivínu na místní pláž a nechala ho tam přirozeně se rozmístit do oceánu v okolí.
Strategie potlačování kyselosti oceánů spočívá v urychlení přirozeného geochemického procesu zvětrávání, který pomáhá zastavit přehřívání planety v dlouhém časovém měřítku. Tyto chemické reakce nakonec přenášejí CO2 z atmosféry do hlubin oceánu a nakonec do zemské kůry. Zrychlení tohoto procesu teoreticky umožní odčerpat více CO2 z atmosféry a přispěje k omezení globálního oteplování.
Podle vedoucí vědeckého oddělení společnosti Vesta Grace Andrewsové první výsledky odběru vzorků z loňského roku naznačují, že v pilotním projektu zatím všechno funguje podle plánu. První sledování pomocí uzavřených komor umístěných na mořském dně ukázalo, že olivín zvyšuje zásaditost mořské vody – a studie ekosystému zatím nezjistily žádné těžké kovy, které by se hromadily v tělech bezobratlých, jako jsou červi a měkkýši.
Společnost spočítala, že projekt North Sea Beach odstraní z atmosféry zhruba 400 tun CO2 – a to i po započtení emisí z těžby, mletí a přepravy olivínu z Norska. Pilotní projekt nezmění klima, říká Andrewsová. „Je to jen důkaz, že koncept funguje.“
Je to reálné? A bezpečné?
Podnik odhaduje, že k odstranění jedné tuny CO2 z atmosféry je zapotřebí přibližně 1,4 tuny olivínu v závislosti na lokalitě; pokud by měl projekt fungovat v opravdu velkém rozsahu, znamenalo by to rozsáhlou těžbu. Z tak malého projektu nebude snadné extrapolovat ani potenciální dopady na ekosystémy včetně nebezpečí kontaminace těžkými kovy.
„Společnost má zatím docela dobré výsledky s malým množstvím olivínu, ale co se stane, až začneme s rozšiřováním?“ ptá se spoluředitel Institutu pro právo a zásady ohledně odstraňování uhlíku Americké univerzity ve Washingtonu William Burns. „Myslím, že potřebujeme další výzkum možných rizik.“