Lidé, kteří jsou si vzhledově hodně podobní a nejsou příbuzní, částečně vykazují i genetickou blízkost, a dokonce se obdobně chovají. Tvrdí to španělská studie, kterou vydal odborný časopis Cell Report.
Nová studie je zajímavá tím, že jako data využila umění. Vědci se totiž spojili s kanadským fotografem Françoisem Brunellem, který už několik desítek let zachycuje lidi, kteří se vypadají téměř stejně.
Z kolekce jeho portrétů vybrali 32 dvojic, jejichž podobizny pak nechali analyzovat programy pro srovnávání snímků. Jen u šestnácti software našel vysokou podobnostní shodu. Vědci také zjišťovali, jestli mezi lidmi nejsou náhodou nějaké skryté příbuzenské vztahy, a tuto možnost vyloučili.
Lidem zapojeným do výzkumu vědci odebrali DNA, kterou pak analyzovali. Podle jednoho z autorů studie, španělského vědce Manela Estellera, výzkum u těchto šestnácti dvojic ukázal genetické podobnosti, které naopak chyběly u párů, jež programy nevyhodnotily jako perfektní dvojníky.
„Zaznamenali jsme, že tito lidé, kteří se navzájem výrazně podobají, sdílejí také mnoho společných genetických variací. A je to mezi nimi velmi časté,“ nastínil Estellera. Podle vědců tyto genetické podobnosti vedou k tomu, že lidé vypadají skoro stejně.
Dvojníci jsou jako dvojčata
Výzkum také prověřoval dalších 68 prvků. „Tělesné rysy jako výška a váha nebo prvky chování, jako kouření a úroveň vzdělání, byly v korelaci mezi lidmi, kteří se velmi podobají,“ dodali autoři studie. Podle nich to ukazuje, že genetická blízkost vede nejen k podobnému vzhledu, ale i chování.
Autoři doufají, že závěry studie bude možné využít například v kriminalistice. Jejich průzkum má však i řadu slabin, jak sami přiznávají. Výzkum provedli na malém vzorku, a navíc v něm převažovali lidé z Evropy. Podobu navíc badatelé hodnotili na černobílých snímcích.
