Originální způsob pomoci přírodě vymysleli biologové v jižních Čechách. Schránky na geocaching umísťují do míst, kde jejich hledači dupáním pomáhají ke vzniku jedinečných ekosystémů.
Vzácným rostlinám a živočichům v pískovnách pomáhá dupání lidí. Biologové k nim proto lákají na poklad ukrytý v zemi. Podle GPS souřadnic ho může najít kdokoli a hledači navíc svými podrážkami mimoděk pomáhají chráněným druhům. Spojení takzvaného geocachingu a ochrany přírody je originální metodou, kterou s úspěchem používají vědci z jižních Čech.
Cache nebo hovorově kešky. Po republice jich je přes osmdesát tisíc. Cílem této turistické hry je podle GPS souřadnic a dalších indícií najít ukrytou schránku. V České republice kešky pravidelně hledají desítky tisíc lidí. Hra spojuje turistiku a napínavou zábavu a také poskytuje záminku, jak dostat děti od počítačů a mobilů do přírody.
Keška, která pomáhá
Tato keška je ale výjimečná tím, že její nálezci kromě zábavy pomáhají chránit vzácné druhy rostlin a živočichů, které se specializují na písčité prostředí, jako je právě v jihočeských lagunách. Oldřich Nedvěd, zoolog z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vysvětluje, jak to funguje: „Některé rostliny a živočichové potřebují volný písek, volnou půdu. A plevele, co tu vyrostly, je zastiňují a nedovolí jim růst, takže se musí trošku poničit.“ A právě o ničení plevelů se starají hledači kešek.
Jejich dupání pomáhá například bělolistu nejmenšímu, rostlině figurující na červeném seznamu ohrožených druhů. Jiří Řehounek, entomolog ze sdružení Calla popisuje, proč je rostlinka tak citlivá: „Nesnáší konkurenci jiných rostlin, hlavně trav; a když tady lidi dupou, tak ten sešlap omezuje právě ty konkurenční druhy a samotnému bělolistu nevadí.“
Dupání pomáhá nejen rostlinám, ale také některým druhům živočichů – díky nim se na místě objevil například vzácný mravkolev. Jeho larvy skryté v písku loví menší druhy hmyzu a mohou přežívat. „Od té doby, co po tom svahu chodí geokačeři, tak svah hodně ujíždí a vzniká tu převis. Díky tomu je tam sucho - a do toho jemného materiálu si mravkolvi vyhrabávají ty své pasti,“ vysvětluje biolog Řehounek.
- Mravkolev je označení pro několik rodů hmyzu z řádu síťokřídlých. Nejznámějším druhem v České republice je mravkolev běžný.
Dravé larvy tohoto hmyzu mají zajímavý způsob lovu: žijí zahrabané v sypkém materiálu, zejména v jemném písku, ve kterém vytvářejí nálevkovité pasti, jejichž sypké strany zabraňují úniku drobného hmyzu – zejména mravenců, tvořících hlavní složku jejich potravy, kterou vysají. Když mravenec vleze za okraj nálevky, shodí několik zrníček písku na dno. Upozorní tím mravkolva a ten na něj začne házet jemný písek, kterým ho shodí k sobě na dno. Larva je stále schována na dně pod vrstvičkou písku, takže ji obvykle není vidět.
Některé larvy žijí také volně v lesní hrabance. Vyskytují se na okrajích lesů, na písčitých a suchých místech. Dospělé larvy se kuklí v kulovitých zámotcích, utkaných z jemných hedvábných vláken, kterými jsou spojena zrnka písku, takže kokon dokonale splývá s okolním prostředím. Po několika týdnech z ní vyleze larvě i kukle nepodobný dospělec.
Čeští biologové zatím kešky umístili do sedmi pískoven a výsledky si velmi chválí. Je tak možné, že originální metodu využijí i jinde.
