Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou na oběžné dráze Země. V pátek ráno je tam společně s více než třiceti aparáty vynesla ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Družice, kterou sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učení technického (ČVUT), by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.
Do vesmíru se podle ruské kosmické agentury Roskosmos dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.
Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.
Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.
„Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté,“ uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.
Lucky-7 je „miniaturní laboratoř“
Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars.
„Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány,“ řekl vědec.
Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 tisíc korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.
S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.
