Mořští biologové pozorovali výjimečně velkou koncentraci spících žraloků. Zatím si nedokáží vysvětlit, proč mezi nimi chyběli samci.
Dno Bassova průlivu pokryl živý koberec tisícovek žraloků
Živý žraločí koberec tvořili různozubci portjacksonští – menší, asi metr a půl dlouhé paryby. Tento druh, který obývá jižní pobřežní vody Austrálie, je známý svým poněkud bizarním vzhledem. Noční predátoři se živí chobotnicemi a korýši. Na rozdíl od mnoha jiných druhů žraloků nejsou různozubci portjacksonští považováni za ohrožený druh.
Mořští biologové žraloky sledovali, jak odpočívají na dně mořského parku Beagle, vodní rezervace v Bassově průlivu, jenž odděluje Austrálii od Tasmánie. Výzkumníci z Tasmánské univerzity je objevili během nedávné expedice, když skenovali mořské dno pomocí dálkově ovládaného podvodního robota. Narazili na žraloky, kteří leželi „vedle sebe jako koberec rozprostřený po mořském dně“ asi 65 metrů pod hladinou.
Žraloky tam vědci očekávali – narazili tam na ně už před šesti lety během jiné expedice. Výzkumníci se poté vrátili, aby zjistili, jak se za tu dobu změnily podmínky v parku. „Doufali jsme, že při tomto průzkumu žraloky opět uvidíme,“ sdělili biologové. „Narazit na ně dvakrát v místě o rozloze tři tisíce kilometrů čtverečních, to je jako najít jehlu v kupce sena.“
Nyní ale zaznamenali něco, co poprvé přehlédli. „Dříve jsme si nevšimli, že všichni žraloci byli samice, což pro nás představuje více otázek než odpovědí. Ale víme, že samci a samice tohoto druhu často žijí odděleně, s výjimkou období páření,“ dodali.
„Nevíme přesně, proč jsou zde jen samice. Možná hodují na místní pochoutce – hřebenatkách – před dlouhou cestou na sever, aby nakladly vajíčka. To, že je opět vidíme, nám ale napovídá, že je pro ně tato oblast důležitá,“ poznamenali vědci.
