Vědci navrhli a vyrobili malou robotickou rybu, kterou naprogramovali na to, aby lapala mikroplasty v moři. Nepolyká je, stačí jenom, že plave kolem nich, a její měkké a pružné tělo je samo pohlcuje.
Čínští inženýři vyrobili robotickou rybku lapající mikroplasty
Mikroplasty jsou v současnosti všudypřítomný problém, který se řeší po celé planetě. Miniaturní částečky umělých hmot se objevují na dně oceánů, horských vrcholcích i v nejodlehlejších částech Antarktidy. Vznikají rozpadem větších plastů a pak se rozptýlí do životního prostředí, přičemž je téměř nemožné se jich zbavit.
„Je důležité vyvinout robota, který bude odebírat vzorky mikroplastů z vody,“ uvedla Yuyan Wang z Ústavu pro výzkum polymerů na Sečuánské univerzitě a jedna z hlavních autorů studie. Robotickou rybku, která přesně tento účel splňuje, popsal v odborném žurnálu Nano Letters. „Pokud vím, je to první příklad takového robota s měkkým tělem.“
Vědci ze Sečuánské univerzity navrhli robota jako inovativní řešení pro hledání těchto znečišťujících látek. Jedná se o robo-rybku, která dokáže sama plavat a orientovat se, zachytit se volně plovoucích mikroplastů, a dokonce se i sama opravit, pokud se na své výpravě pořeže nebo poškodí.
Inspirace perletí
Tato rybka je maličká, měří pouhých třináct milimetrů, přičemž se může pohybovat rychlostí asi tři centimetry za sekundu. Využívá k tomu ploutve podobně jako opravdové ryby. Tato rychlost jí sice neumožňuje překonávat kdovíjaké vzdálenosti, ale bohatě stačí k tomu, aby dohnala mikroplasty.
Vědci vytvořili robota z materiálů inspirovaných prvky, kterým se daří v moři, zejména perleti. Tým vyrobil materiál podobný perleti vrstvením různých mikroskopických plátů molekul přesně podle toho, jaké je chemické složení pravé přírodní perleti. Inženýři tak získali hmotu, díky níž má tělo robota dostatečnou pružnost a ohebnost, ale současně je i dost pevné.
Tento materiál má ale ještě jednu zásadní výhodu: organická barviva, antibiotika nebo těžké kovy v mikroplastech mají silné chemické vazby, a dochází proto k elektrostatické interakci s rybím tělem. A díky tomu se tyto částečky přilepí na povrch rybího těla. „Poté, co robot mikroplasty ve vodě posbírá, mohou vědci analyzovat složení a fyziologickou toxicitu mikroplastů,“ popsala Yuyan Wang.
Masová výroba není na stole
Robot je zatím jen konceptem, v žádném případě teď zatím není ve hře něco jako její masová výroba. Podle odbornice ze Sečuánské univerzity je nutné provést ještě spoustu dalších výzkumů a studií, hlavně toho, jak by vypadalo reálné využití v opravdovém světě. V tom má ryba zatím spoustu slabin, například se nedokáže potopit, takže může mikroplasty lovit jen na hladině.
Ryba by nikdy neměla plasty z prostředí cíleně odstraňovat, na tento úkol nebude nikdy stačit. Mohla by ale poskytovat vědcům zásadní informace o tom, jaké částečky jsou v dané lokalitě nejrozšířenější a na jaké by se měli vědci nejvíc zaměřit.
