Vědci popsali bizarní druh ptakoještěra, který žil asi před 160 miliony lety v oblasti severní Číny. Byl velký asi jako vrabec a vizuálně připomínal nejvíc křížence žáby a netopýra – nebo tvory ze světa Hvězdných válek.
Druhohorními pralesy poletovali kromě létajícího hmyzu také ptakoještěři. Tito létající plazi byli příbuznými ještěrů a dinosaurů, šlo ale o originální evoluční cestu, která dokázala přijít s mnoha neobvyklými výsledky.
Vědci teď rekonstruovali podobu jednoho z nejpodivnějších druhů ptakoještěrů, který dostal jména Sinomacrops bondei. Měl obrovské oči umožňující dobře vidět pod baldachýnem hustých stromů, sraženou tvář podobnou mopsovi a nepříliš robustní tělo o rozměrech většího vrabce.
Až nápadně také připomíná létající tvorečky porgy, kteří se objevili v nejnovějších dílech filmové série Hvězdné války:
Sinomacropovu kostru našel mezinárodní vědecký tým rozdrcenou mezi skalami v čínské provincii Chu-pej. Pomocí specializovaného rentgenového snímkování se týmu podařilo zjistit, jak dávno vyhynulý létající tvor vypadal, mezi jaká zvířata patřil, a dokonce i to, jakým způsobem žil. Výsledky vědci popsali v odborném časopise PeerJ.
Ptakoještěři neboli pterosauři bývají nejčastěji popisováni jako obří predátoři velikosti menšího letadla. Někteří tak opravdu vypadali, například azhdarchidi s rozpětím křídel až 12 metrů. Novější výzkumy ale ukazují, že některé druhy ptakoještěrů se vydaly jinými cestami – například takzvaní anurognathidi jako Sinomacrops byli spíše kuřaty než orly pravěku.
Pravěký unikát
Zajímavé je, že Sinomacrops byl pravděpodobně chlupatý. Tato pokrývka ale nebyla tvořená ani peřím, ani chlupy, ale originálním typem ochlupení připomínajícím štětiny – má ale vlastní původ.
U některých jiných druhů anurognathidů tyto vlasové struktury vytvořily jakési vousy kolem úst – díky nim mohla tato zvířata ještě lépe chytat létající hmyz.
Zkameněliny ptakoještěrů jsou mnohem vzácnější než fosílie dinosaurů ze stejné doby. Měli totiž tenké duté kosti, jež jim umožňovaly let, ale současně se z důvodu jejich křehkosti jen málokdy zachovaly. U drobných druhů, jako je právě Sinomacrops, je problém ještě větší, jejich maličké kůstky se dochovaly jen výjimečně a většinou ve špatném stavu.
