Chřipku zná lidstvo už od antiky, ale stejně ji není schopné porazit – ani s pomocí nejmodernější medicíny. Každý rok se totiž její virový základ mění, proto proti ní vlastně není možná léčba – tělo se s ní musí vypořádat samo, medicína mu v tom může jen pomoci. Stejný důvod zhoršuje i účinnost vakcín.
Chřipkový virus patří mezi ty nejodolnější. Při normální teplotě lehce nad nulou vydrží mimo lidské tělo i dva týdny. Typicky se člověk nakazí, když přijde do kontaktu s virem, třeba na klice od dveří. Pak už stačí jenom dotknout se obličeje a virus putuje dýchacími cestami do těla. A samozřejmě se přenést může, i pokud člověk vdechne kapénky z kýchnutí nakaženého – nakazit se člověk může velmi snadno, stačí jen tři částice viru chřipky, respektive jediná vdechnutá kapénka – přitom nemocný jedním kýchnutím uvolní až 40 tisíc takových kapének.
Usadí se na sliznici a pak okamžitě zaútočí na její buňky. Jejich likvidací sám sílí a množí se. Dokáže se přitom množit extrémně rychle, právě to je hlavní příčinou, proč je nástup chřipky tak rychlý a člověk může cítit první příznaky už několik hodin poté, co se s virem setká.
Chřipka den po dni
Den první: Nemocný už sice chřipku má, ale neuvědomuje si to – nemá žádné příznaky, protože imunitní systém ještě nestačil zareagovat silnější protiakcí, hlavně analyzuje problém. Virus v této době vstupuje přes stěnu do zdravé buňky, do jejího jádra vkládá svou dědičnou informaci. Uvnitř se množí a následně napadá sousední buňky.
Den druhý: Stává se to nejčastěji těsně po probuzení, protože první příznaky přicházejí už asi dvanáct hodin po nakažení. Člověk si velmi rychle uvědomí, že má chřipku. Viry se během noci na sliznici namnoží a dosáhnou kritického množství. Napadají a ničí sliznici, zasažena je stále větší část. Tělo již na nemoc silně reaguje, energii soustředí na maximální možnou výrobu bílých krvinek.
Aktivuje se i imunitní systém. Aby byl co nejúčinnější, způsobuje v celém těle zánět – zvýšená teplota, kterou zánět způsobuje, je ideální pro intenzivní boj proti infekci. Ale má i vedlejší efekty, které člověk pociťuje jako negativní – zánět se projevuje intenzivní bolestí svalů i kloubů.
Právě mezi druhým a třetím dnem je člověk nejvíc infekční.
Den třetí: Imunitní systém může již naplno využít armády bílých krvinek, kterou aktivoval. Brání se i buňky sliznic, které se pokoušejí zabránit virům, aby se na nich mohly usadit. Organismus proti infekci nasazuje veškeré síly, projevuje se to tím, že zanedbává jiné méně důležité funkce. Ospalost a únava jsou právě projevem toho, že tělo musí šetřit síly.
Den čtvrtý: Tělo by čtvrtý den již mělo nad chřipkou začít vyhrávat. To se projevuje zlepšením některých příznaků, naopak některé další přibývají. Sliznice napadená virem odumře a odpadává – tělo se jich zbavuje tím, že produkuje více hlenu a vysmrkává a vykašlává je.
Den pátý až sedmý: Virus v těle je mrtev, nemoc je překonána. Člověk to ale ještě úplně necítí, jeho organismus je po výdajích energie značně oslaben, takže je nemocný stále ještě slabý a unavený.
Jak nebezpečná je chřipka
„Chřipka začíná zpravidla vysokou horečkou (38 až 40 stupňů Celsia). Vzestup teploty obvykle provází zimnice a třesavka. Přidávají se silné bolesti hlavy. Ty mohou být spojeny i se světloplachostí a ztuhlostí šíje. Časté jsou bolesti kloubů, svalů, očí, zad a nohou. To vše je spojeno s výraznou únavou. Dalším možným příznakem je nevolnost, někdy zvracení, průjem nebo zácpa či nechutenství,“ uvádí publikace Chřipka a její komplikace.
Při epidemii se nakazí chřipkou asi deset procent populace. U značné části případů přitom dochází ke komplikacím. Ty mohou být i fatální, především pro osoby oslabené jinou chronickou nemocí nebo u lidí ve vysokém věku, jimž už dostatečně nefunguje imunitní systém.
Skupiny pacientů, kteří mají vyšší pravděpodobnost komplikací chřipkového onemocnění, tvoří dospělí starší 65 let, děti mladší dvou let, těhotné ženy a ženy do dvou týdnů po porodu a pacienti v zařízeních dlouhodobé ošetřovatelské péče.
