Ruská armáda přešla před několika lety na takzvaná praporní úkolová uskupení (BTG). Zkušenosti z doby před loňskou obnovenou invazí na Ukrajinu naznačovaly, že si tyto jednotky vedou velmi dobře. Ale nové zprávy z Ukrajiny ukazují, že nyní narazily – a Rusko se je pokouší nahradit jinými útvary.
Na konci prosince 2022 se objevily první informace o tom, že Rusko zřejmě přestává nasazovat na Ukrajině svá praporní úkolová uskupení známá pod zkratkou BTG z ruského bataljonnye taktičeskie gruppy. Podle britského ministerstva obrany se tyto formace, které Rusko poslední dekády vylepšovalo, ukázaly jako neefektivní. První dva měsíce roku 2023 tento trend potvrdily.
Britské ministerstvo obrany kolem Vánoc oznámilo, že ačkoli „koncepce BTG hrála v ruské vojenské doktríně posledních deset let významnou roli“, ukázala se jako neúspěšná ve vysoce intenzivních bojích na Ukrajině. Ruská armáda podle nových informací přechází na dynamičtější organizaci, která by měla tyto slabiny odstranit – současně ale podle vojenských analytiků přináší řadu nových problémů.
Co je BTG
Tato uskupení představují základní taktickou bojovou jednotku současných pozemních sil ruské armády, a právě je Rusko nasadilo v plnohodnotné invazi na Ukrajinu roku 2022, uvádí vojenský historik Petr Prouza. Praporních uskupení použilo minimálně 120 ze zhruba 160, které je schopno reálně vytvořit. Jedná se tedy zhruba o 80 až 95 tisíc mužů. Zbytek armády, zhruba 90 až 100 tisíc mužů, tvoří vojáci z podpůrných jednotek.
Podle Jana Kofroně z katedry politologie Institutu politologických studií FSV UK vznikla tato uskupení původně z důvodu nedostatku profesionálních vojáků v Rusku. Proto se ke klasickým praporům, jež byly z tohoto důvodu nedostatečně obsazené, začaly přičleňovat další specializovanější oddíly. Rusové nejsou ti, kdo s tímto konceptem přišel jako první, „například Němci s nimi experimentovali už za druhé světové války,“ uvádí Kofroň.
Samotná jednotka se skládá zhruba z šesti set až osmi set vojáků a důstojníků. „Pokud se na jednotku podíváme z hlediska jejího technického vybavení, tak obyčejně má k dispozici kolem deseti až třinácti tanků, baterii raketového dělostřelectva o počtu šesti strojů a baterii hlavňového dělostřelectva, také o šesti strojích,“ říká Prouza.
Jádro jednotky tvoří mechanizovaný prapor s třiceti až pětačtyřiceti bojovými vozidly pěchoty a s dvěma až třemi rotami pěšáků. Do každého transportéru se přitom vejde asi šest až sedm pěšáků. Kromě toho má jednotka i dvě baterie protivzdušné obrany.
Smyslem této změny bylo vytvořit maximálně pružné bojové uskupení schopné využívat tradičních schopností ruské armády – tedy těžkou pěchotu, mechanizované jednotky a velkou palebnou sílu. BTG všechny tři tyto silné stránky kombinují v jednom. Teoreticky.
„Ruské praporní úkolové uskupení má výhodu ve velké koncentraci těžkých zbraní raketového i 'klasického' dělostřelectva. To znamená, že jednotka má velkou palebnou sílu, kterou může kdykoliv využívat pro své účely. Navíc může protivníka zasahovat na značnou vzdálenost i zpoza svého průzkumu, což umožňuje jejímu veliteli šetřit síly jednotky,“ říká Prouza.
Co se pokazilo
Podle britských analytiků však nejsou BTG schopné vyvinout dostatečně koncentrovanou palebnou sílu, která by byla schopná ničit dobře opevněné pozice ukrajinské armády. Největším nedostatkem pak má být decentralizované rozmístění dělostřelectva – tedy málo děl na jednom místě. „To neumožnilo Rusku plně využít svou výhodu v počtu děl; jen málo velitelů BTG bylo oprávněno pružně využívat příležitostí způsobem, který měl model BTG podporovat,“ uvedlo britské ministerstvo obrany.
Stejný problém měly tyto jednotky i s nasazením pěchoty – na jednom místě jí nebylo možné použít dostatek. To ve své analýze správě předpokládal i historik Prouza už na samotném začátku ruské invaze. Na základě zkušeností s BTG již v březnu 2022 popsal, že „největší nevýhodou tohoto uskupení je, že jednotka má relativně málo pěšáků, a ti pak chybí například v městských bojích. Právě to je zřejmě i jeden z důvodů, proč jsou vidět v městských střetech při bojích s ukrajinskou armádou tak často osamocené tanky, jakoby bez podpory své pěchoty“.
Jednotka se zkrátka při vjezdu do zástavby rozpadne a ve složitém městském terénu nefunguje jako jedno těleso. Menší množství pěchoty navíc znamená, že když dojde ke ztrátám, bývá obtížné tuto lidskou sílu systémově nahrazovat, doplňuje Kofroň. Jeden takový neúspěch popsal velmi detailně web Wavellroom.
Podle Jana Kofroně byl a je slabinou těchto uskupení i jejich nedostatečný společný výcvik. Musí v nich spolupracovat složky, které není čas trénovat společně, potkávají se pak vedle sebe vojáci ze zcela odlišných částí Ruska a nemají dost příležitostí to překonat. Stejně složité je najít pro BTG velitele – musí jít o zkušené důstojníky, kteří ovládají široké spektrum dovedností. A vzhledem k vysokým ruským ztrátám na začátku invaze je takových lidí nedostatek.
Slabina za slabinou
Že jsou BTG nevyhovující, komentuje velmi podobně jako Kofroň i ruský vojenský web topwar.ru. Podle něj jejich komplikovaná struktura způsobuje, že trvá příliš dlouho je vytvářet – a navíc jsou velmi drahé. To se týká zejména výcviku, který musí zajistit, aby se všechny části BTG byly schopné koordinovat. A výsledek za to podle topwaru nestojí. „BTG sestavené kus od kusu, s nulovou úrovní mezidruhové součinnosti vojsk, bez moderní rozvědky a řízení, prostě nejsou schopny řešit problémy na moderním bojišti na Ukrajině.“
Ruské velení na BTG vsadilo po jejich relativně velkém úspěchu v čečenských válkách. Ale tam byl konflikt lokálně jenom velmi omezený – rozloha Čečny je 16 171 km², ale například jen rozloha Charkovské oblasti je 31 418 km². Navíc byl protivník výrazně slabší a mnohem hůř vybavený než západním světem zásobovaná Ukrajina.
BTG je mrtvá, ať žije úderná jednotka
Podle zatím ne zcela ověřených zpráv se podařilo ukrajinským jednotkám zmocnit ruských manuálů, které popisují, co BTG nahrazuje. Zdokumentovaná realita ruských úderů tato zjištění potvrzuje.
Novou silou je útočná jednotka (neboli odřad), tedy jednotka o velikosti praporu určená k provádění útoků v opevněných liniích a v městském prostředí. Jedná se v podstatě o posílený prapor se specifickým zaměřením na útočné operace.
Dá se přizpůsobit požadavkům mise a skládá se ze 2–3 útočných rot, velitelské jednotky, jednotky dělostřelecké podpory a dalších skupin: průzkumné, tankové, palebné podpory, dronové, zdravotnické, plamenometné, útočné ženijní, záložní a dalších. Velký důraz je kladený na vybavení, které je vhodné právě pro typ války, jenž se teď odehrává kolem Bachmutu.
Podle twitterového účtu Tatarigami_UA je hlavním motivem pro rozhodnutí o této změně úspěšné tažení wagnerovců, kteří podobně fungovali právě u Bachmutu, a podařilo se jim tak dosáhnout znatelných územních zisků. Druhým důvodem může být snížená dostupnost vozidel a zbraní, o něž Rusko rychle přichází a nestíhá je obnovovat.
Jan Kofroň vysvětluje i pragmatické důvody, které Rusko mohou vést k opuštění BTG – armáda má nyní díky mobilizaci dostatek vojáků, aby pokryla své potřeby, a nemusí slučovat jednotky v praporních úkolových uskupeních.
Jednotky, které mohou uspět
Jan Kofroň vysvětluje, že vybavení, složení i trénink těchto odřadů jsou určené pro velmi specifický úkol. Mají pronikat velmi pomalu a velmi opatrně na krátké vzdálenosti do dobře opevněných nepřátelských pozic – v zastavěné krajině nebo v prostoru s dostatkem stromů. Pokud se jich podaří nasadit dostatek, je podle analytika možné, že mohou přinejmenším krátkodobě uspět.
Tato uskupení totiž umožňují, na rozdíl třeba od BTG, jednak větší koncentraci vojsk na prostoru, kde jsou potřeba, ale současně i nasazení většího množství podpůrných těžších zbraní, jako jsou kulomety nebo plamenomety, jež umožňují pěchotě pronikat do pozic ovládaných nepřítelem. Tyto těžší zbraně jsou v útočných odřadech podle Kofroně už na úrovni čet a rot.
Právě to ale současně podle něj přináší i zásadní komplikace. Takové složení jednotek totiž vyžaduje opět schopné velitele s dostatkem zkušeností – a to právě už na úrovni čet a rot. Takových kompetentních velitelů ale Rusko dost nemá. „Z velké části už o ně přišlo,“ vysvětluje Kofroň s odkazem na ztráty, které agresor utrpěl při snaze o dobytí Ukrajiny. A vycvičit nové není snadné, armáda totiž v době války musí plně fungovat a současně cvičit nové muže a ženy.
Co to změní?
Podle Kofroně není realistické, že by se podařilo Rusku vycvičit do útočných odřadů dost vojáků – nemá k tomu dostatek cvičitelů, ani schopných velitelů, ale ani samotných kvalitních vojáků. „Zvládne to tak deset až dvacet procent jednotek,“ předpokládá politický geograf, který se zaměřuje na faktory ovlivňující vojenskou efektivitu.
„V dalších týdnech to zůstane výsadou několika jednotek, které mohou dosáhnout lokálních úspěchů,“ uvádí. Kdyby se Rusům podařilo nějak více zatlačit, získali by tak čas, aby tento přístup začlenili do výcviku. Celkově ale zatím budou mít těchto útočných odřadů tak málo, že to zřejmě charakter bojů nezmění. Mohou se ale hodit i při případných ukrajinských protiútocích – výzbroj se dá využít jak pro agresi, tak pro defenzivu.
Naopak se jejich existence může vymstít. Kdyby bylo zapotřebí větších taktických operací, tyto jednotky nejsou příliš mobilní, takže pokud by bylo potřeba větších manévrů, jak útočných, tak obranných, asi by na tyto úkoly nestačily.
