Prognózu Parkinsonovy choroby a vhodnou léčbu umějí vědci stanovit podle typu řečové poruchy pacienta. Výzkumníci z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) a Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT) pomocí speciálního počítačového softwaru identifikovali u nově diagnostikovaných pacientů tři typy těchto poruch.
Čeští vědci dokážou předpovídat příchod Parkinsonovy choroby podle typu poruchy řeči
Neurodegenerativní Parkinsonovu nemoc způsobuje ztráta mozkových buněk, které produkují dopamin, látku, jež přenáší nervové impulzy. Podle Petra Duška z Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze trpí poruchou řeči až 90 procent pacientů a neurologové díky tomuto příznaků dokážou nemoc poznat už v počátcích.
„Poruchy řeči v časné fázi nemoci pacienty příliš neobtěžují, ale postupně se řeč u některých z nich může stát nesrozumitelnou,“ vysvětlil.
Ve studii vědci sledovali 111 nově diagnostikovaných pacientů, kteří absolvovali test složený z několika řečových úloh. Nahrávky vyhodnotil software vyvinutý na ČVUT podle jejich intonace, kvality hlasu, artikulace a řečového tempa. Poruchy řeči pak rozdělili do tří podskupin.
„Čistě porucha prozódie, tedy zejména snížená hlasitost a monotónnost řeči, je patrná prakticky u všech nových pacientů s Parkinsonovou nemocí, kteří už trpí nějakou poruchou řeči. Snížená kvalita hlasu, jeho hrubost, se objevuje přibližně u jedné třetiny nově diagnostikovaných pacientů. Artikulační porucha, tedy porucha výslovnosti, kdy se snižuje rozsah pohybu jazyka a rtů, se pak objevuje spíše v pozdějších stadiích Parkinsonovy nemoci,“ popsal Dušek.
V hlavní roli dopamin
Po roce sledování lékaři zjistili, že léčba zafungovala u pacientů s různými řečovými poruchami rozdílně. Nejúčinnější byla léčba u pacientů s hlasově-prozodickou poruchou, tedy sníženou kvalitou hlasu, zlepšily se u nich i další pohybové projevy. Mírně se zlepšili pacienti se sníženou hlasitostí a monotónností řeči, naopak u lidí s problémy s artikulací zlepšení nenastalo.
„Dle naší hypotézy je hlasově-prozodická porucha hlasu způsobena ztuhlostí svalů ovládajících hlasivky a hrtan v důsledku nedostatku dopaminu. Doplněním dopaminu do mozku se tento deficit zmírní, což vede k opětovnému uvolnění svalů a zlepšení řeči,“ shrnuje Dušek. Poruchu artikulace pak zřejmě nezpůsobuje nedostatek dopaminu, ale rozsáhlejší degenerace motorických oblastí v mozku, na léčbu dopaminem proto nereaguje.
