„Jasno až polojasno, zpočátku místy mlhy nebo nízká oblačnost, která se ojediněle udrží do odpoledních hodin.“ Tak zní často předpověď počasí v tomto týdnu pro české území. Proč se nad tuzemskem právě v této době usadila mlha jako z hororu od Stephena Kinga?
Příčinou mlhavého počasí je, že se sem od jihu až jihozápadu dostává příliv teplejšího vzduchu a současně se projevuje vliv tlakové výše se středem východně od Česka. Není to nic zvláštního, tato situace je pro pozdní babí léto vlastně typická.
Výše uvedená předpověď počasí v sobě skrývá jednu nejistotu – ve kterých místech se budou ony mlhy nebo nízká oblačnost vytvářet a v jakých lokalitách přetrvají po celý den (což mimo jiné zásadně ovlivní i výši denních maxim). Na to nemusí být úplně jednoduchá odpověď.
Mlha přichází nečekaně
Mlhy a nízká oblačnost se tvoří především v chladné polovině roku, pro kterou je typický menší příkon slunečního záření při nižší výšce slunce nad obzorem. Důvodem poměrně obtížné předpověditelnosti mlh je obecně vysoká citlivost na konkrétním stavu spodních vrstev atmosféry. Mlha vzniká při stoprocentní relativní vlhkosti, tedy při situaci, kdy se teplota vzduchu rovná teplotě rosného bodu.
Mlha představovala pro staré civilizace zdroj obav. Měnila den v temnotu, takže se k ní vázala spousta legend a příběhů, které ji spojovaly se zlem.
Například v Homérově Iliadě a Odysseji se mlhou zahalují bohové, když chtějí ublížit lidem. Mlha tu mate smrtelníky a vyvolává v nich strach, který neumějí zvládnout.
V severských legendách zase existuje temný svět Niflheim – doslova „říše mlhy“. Jedna z nejstarších částí severského kosmu je chladná, temná, nehostinná, spojená s mrtvými a strachem. V severské kosmogonii pochází část světa z mlhavého prázdna – mlha je tedy spojena s chaosem a smrtí.
A také starověcí Indové se mlhy obávali, což je vidět ve spisu Mahábhárata, kde během bitev přicházejí „mlhy zkázy“ andhakara seslané bohy nebo démony, kvůli nimž bojovníci propadají strachu, protože nevidí protivníka.
Toho je dosaženo zpravidla ochlazováním vzduchových vrstev přilehlých k chladnějšímu povrchu během nočních hodin. Jenže tady už nastává první zádrhel – přesně předpovědět, jak se vzduch v daném místě do rána ochladí a jestli tedy teplota klesne k teplotě rosného bodu, je hodně obtížné. Navíc často bývá předpovídaná nejnižší teplota od hodnoty rosného bodu vzdálená jen pár desetin.
Obecně pravděpodobnější je vznik mlh v údolích nebo kotlinách, za což může výraznější ochlazení vzduchu na jejich dně – k tomu přispívá i stékání během noci ochlazeného, a tedy těžšího vzduchu po svazích dolů. Proto je v noci v údolích chladněji a vznik mlh častější. K tomuto faktoru přispívá dodatečně ještě vliv vodních ploch, zejména jezer, rybníků, přehrad, ale i větších řek. Voda v nich se totiž během noci – díky své velké tepelné kapacitě – ochladí jen o pár stupňů a zůstává tedy často i výrazně teplejší než vzduch. Následně se voda z teplé vodní hladiny vypařuje do studeného vzduchu, ve kterém je ale brzy dosaženo stavu nasycení a vzniká mlha – typicky v podobě různých cárů a chuchvalců.
Hlavně ve druhé polovině podzimu už je noc dlouhá natolik, že se během ní můžou spodní vrstvy vzduchu ochladit v poměrně tlusté vrstvě, a to zejména při bezvětří. Často se v tomto případě mlha vytvoří nad rozsáhlejšími oblastmi, především v nížinách s rovinatým terénem. Z těchto mlh se navíc může během dne vytvořit i nízká oblačnost, tedy šedivá vrstva mraků ležící často jen pár stovek metrů nad povrchem. K tomu dochází vlivem slabého zahřátí povrchu a přilehlých vrstev vzduchu během dne, případně při výskytu mírného větru, kdy dochází ke „zvednutí“ mlhy od země.
Dalším faktorem, který pomáhá vzniku nízké oblačnosti, je inverze teploty. Ta je typická právě při přílivu teplého vzduchu od jihu ve vyšších hladinách během podzimu i zimy. Na dolní hranici této inverze se hromadí vodní pára, která se vyzařováním tepla ochlazuje, což při dosažení teploty rosného bodu může taky vyústit ve vznik zmíněné nízké oblačnosti.
Jak se rozpouští mlha
Jedna věc je vznik mlh a nízké oblačnosti, druhým pak jejich rozpouštění. V případě mlhy platí, že čím je hustší, tím méně sluneční energie pronikne k povrchu a šance na její rozpuštění tak výrazně klesá. Naopak řídká mlha propouští více slunečních paprsků, a proto se rozpouští poměrně snadno. Obecně dále platí, že silnější vítr je nepřítelem mlh – pokud se tedy během dne v některé oblasti s mlhou rozfouká vítr, mlha se často rychle rozptýlí.
V případě nízké oblačnosti je to ale s vlivem větru složitější – na návětří hor, ale i vrchovin se totiž vlivem vynuceného, i když jen malého stoupání vzduchu nízké oblačnosti daří i při větrnějším počasí. Své o tom vědí třeba obyvatelé Třebíčska, Žďárska nebo Jihlavska, kde se za situací s jihovýchodním větrem setkávají se šedivým nebem třeba i týden v kuse. Zato v závětří kopců se díky takzvanému fénovému efektu, který ohřívá příslušnou část atmosféry, nízká oblačnost často rozpouští.
To je typicky případ Frýdlantského výběžku – v Liberci a okolí tak často může být zataženo, šedivo, mlhavo a chladno, ale severně od hřebene Jizerských hor panuje slunečné a citelně teplejší počasí. Někdy ale stačí změna směru větru jen o pár desítek stupňů a situace s výskytem mlh nebo nízké oblačnosti se může dramaticky změnit.
Ani hory nemají před mlhou imunitu
Obecně platí, že za povětrnostních situací, jaká je teď, panuje slunečné počasí na horách. Nicméně ani tam to není vždy jisté – důležitá je totiž výška horní hranice teplotní inverze. Někdy může ležet až kolem 1200 metrů a pak se mlhavé počasí týká i horských poloh s výjimkou nejvyšších hřebenových partií pohraničních hor.
Výše uvedené faktory jsou příčinou poměrně velké nejistoty předpovědi mlh a nízké oblačnosti, se kterou se obtížně vyrovnávají i dnešní jinak zpravidla velmi dobře fungující numerické prognostické modely. Zde zůstává důležitá role meteorologa, který by svou erudicí i zkušeností měl zajistit takovou interpretaci výstupů numerických modelů, která povede k co nejpřesnější předpovědi. Modely totiž často preferují rychlejší a rozsáhlejší rozpouštění mlh a nízké oblačnosti oproti realitě. Proto při takovýchto povětrnostních situacích předpovědní skóre prognostických modelů poněkud klesá.
