Známé stereotypy přisuzují různým psím plemenům typické vlastnosti: rotvajleři a pitbulové jsou údajně agresivní, zatímco labradoři a zlatí retrívři mimořádně přátelští. Jenže velká genetická studie, která vyšla na konci dubna v odborném časopise Science ukazuje, že tyto rozšířené domněnky jsou z velké části neopodstatněné.
„Bojoví psi“ nemusejí být agresivní. Chování nezávisí na plemenu, ukazuje studie
Vědci pro tuto práci analyzovali DNA 2155 čistokrevných psů i kříženců. V genetické informaci hledali odchylky, které by mohly předpovídat chování psů. Tato data pak zkombinovali s dotazníky 18 385 majitelů domácích zvířat z projektu známého jako Darwinova archa. Tato stránka je databází psích vlastností a chování, které pejskaři popisují.
Protože existující stereotypy o psech jsou velmi silné, vědci navrhli dotazníky cíleně tak, aby dokázaly tyto předsudky majitelů obejít. Zjišťovali v nich také fyzické a estetické vlastnosti psů, respektive to, jak je pejskaři hodnotí.
Výzkumníci zjistili, že celkem jedenáct míst v genomu psa souvisí s rozdíly v chování; jedná se o aktivity jako jsou aportování, vytí nebo reakce na lidské chování. Ukázalo se, že to, k jakému plemenu psi patřili, hrálo roli. Například bíglové nebo svatohubertští psi mají větší tendenci častěji výt, border kolie intenzivně reagují na lidské podněty a psy šiba-inu zase moc lidské chování nezajímá.
Na stereotypy spoléhají zákony
Vždy se ale našly výjimky. Například i když labradoři měli nejmenší sklon k vytí, osm procent z nich přesto vylo. Zatímco 90 procent chrtů své hračky nezahrabávalo, tři procenta to dělala často. „Když jsme se podívali na faktor, jak agresivně psi reagují na nejrůznější podněty, nepozorovali jsme vliv původu plemene,“ dodala Karlssonová.
Plemeno vysvětlovalo celkově jen devět procent variability v chování. Mnohem lépe se daly vlastnosti psa předpovídat podle jiných faktorů, přičemž vůbec nejpřesnějším se ukázal být věk psa. Naopak tělesné vlastnosti se daly plemenem předpovídat pětkrát lépe než chování.
Tyto výsledky jsou v přímém rozporu s obecně rozšířenými předpoklady, na nichž je v řadě zemí světa založena legislativa. Například Velká Británie zakázala pitbulteriéry, stejně jako mnoho měst v USA. Takzvaná bojová plemena nějakým způsobem omezuje celá řada států.
Výzkum psů může pomoci s pochopením lidského mozku
Řada psích rysů je dědičná. U těch tělesných je to jasné, ale u chování je to složitější. „Genetika hraje roli v osobnosti každého jednotlivého psa, ale podle psího plemena se tyto vlastnosti u konkrétního psa předpovídají jen nespolehlivě,“ upozornila hlavní autorka studie Elinor Karlssonová.
Další z autorů studie Kathleen Morrillová poznamenala, že pochopení vztahu mezi plemeny a chováním by mohlo být prvním krokem k pochopení genů, jež jsou zodpovědné za duševní problémy u lidí. „I když se nemůžeme zeptat samotného psa na jeho problémy, myšlenky nebo úzkosti, víme, že psi mají bohatý citový život a prožívají problémy, které se projevují v jejich chování,“ uvedla.
Až do devatenáctého století se psi křížili hlavně proto, aby co nejlépe plnili nejrůznější role – nejčastěji to byl lov nebo hlídání zvířat. „Moderní psí plemena akcentují fyzické ideály a čistotu rodu, ale to je vlastně až viktoriánský vynález,“ napsali autoři výzkumu.
Ve výzkumu chtějí pokračovat, zajímá je zejména problematické psí chování. Rádi by našli nějakou souvislost s podobnými problémy u lidí. „Je možné, že když pochopíme, jak se psi socializují, pomůže nám to pochopit, jak se vyvíjí a učí lidský mozek. Zatím jsme jenom na povrchu,“ dodává Morillová.