Antibiotická rezistence je čím dál větším problémem – za jednu z deseti největších hrozeb lidstvu ji označila i Světová zdravotnická organizace. Kolem roku 2050 by mohly antibiotikům odolné bakterie po celém světě zabíjet až deset milionů lidí. Výzkum držitele Nobelovy ceny za chemii Venkatramana Ramakrishnana by měl přinést antibiotika, která mohou lidstvo zachránit.
Venkatraman Ramakrishnan obdržel Nobelovu cenu za chemii v roce 2009. Navázal na výzkum rumunsko-amerického biologa Georgia Emila Palada a jako první popsal strukturu ribozomu, čili buněčné továrny na bílkoviny. Pomocí krystalografie popsal jednotlivá místa ribozomu a i jeho funkci.
V pořadu Hyde Park civilizace popsal přínos své práce; jedním z hlavních důsledků objasnění struktury ribozomu jsou totiž přesnější a efektivnější antibiotika, protože až polovina těchto léků cílí na ribozomy v bakteriích a procesy, které v nich probíhají.
„Musíme se ujistit, že antibiotika nebudeme zneužívat. Protože antibiotika jsou zbytečně používána proti virovým infekcím, jako je nachlazení nebo chřipka. Dalším takovým příkladem je použití antibiotik v zemědělství. Zjistilo se, že se dají využít k výkrmu krav nebo prasat. To je špatně. Existují důkazy, že toto všechno podporuje rezistenci. Proto musíme mít vícestupňový útok a vývoj nových antibiotik je pouze jedním aspektem problému,“ uvedl novelista.
Velká hrozba
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že největší hrozbou pro lidské zdraví je 12 bakterií, které nejlépe antibiotikům odolávají. Nově vydaná zpráva uvádí, že každoročně již na bakterie odolné vůči antibiotikům umírá asi 700 tisíc lidí. Pokud se nic nezmění a odolnost se bude zvyšovat podobným tempem jako nyní, v polovině století budou tyto bakterie ročně zabíjet až 10 milionů lidí.
Světová zdravotnická organizace upozornila, že proti nim je naléhavě nutné vyvinout nová antibiotika, vzhledem k riziku, které představuje jejich odolnost vůči nynějšímu způsobu léčení.
„Rezistence vůči antibiotikům roste a my rychle vyčerpáváme naše léčebné možnosti. Pokud bychom to nechali jen na trhu, nová antibiotika, které nejnaléhavěji potřebujeme, nebudou včas vyvinuta,“ varovala Marie-Paule Kienyová z WHO.
Profesor Ramakrishnan zdůrazňuje, že práce na objevu nových látek není a nemůže vypadat podobně, jako když v minulosti Alexander Fleming náhodou získal penicilin. Dnes jde o výzkumy, na nichž se podílí desítky a mnohdy i stovky vědců.
„Toto je obrázek, který jsem ukázal na své přednášce laureátů Nobelovy ceny. Jsou tam všichni lidé, kteří připojili své úsilí k výzkumu ribozomů od začátku 90. let do října 2009,“ komentoval ve vysílání ČT24 fotografii s tvářemi vědcvů (viz níže).
„Chtěl jsem zdůraznit, že ten, kdo řídí laboratoř, nedělá objevy sám. Je závislý na chytrých a nadšených mladých lidech, kteří tam chodí, kteří riskují svou kariéru a opravdu dávají své srdce do řešení problémů. Mnoho lidí si myslí, že věda je někdo jako Einstein nebo Newton, kteří seděli sami a přemýšleli. To se stává, ale je to spíše výjimka. V experimentální vědě je to opravdu hodně týmová práce.“
