Nabídka napsat krátkou úvahu o naší hektické koronavirové současnosti mne potěšila a zároveň uvrhla do nemalých rozpaků. Původně jsem koketoval s myšlenkou zůstat věrný profesi historika a srovnat dnešní epidemii s morovými ránami minulosti, například prostřednictvím apokalyptického díla Daniela Defoa Deník morového roku (1722), naturalisticky popisujícího zkázu Londýna v roce 1665. Svět i Česká republika ovšem v těchto mizerných časech potřebují spíše povzbuzení a pozitivní příklady přinášející naději. Proto jsem nakonec došel k rozhodnutí podívat se na současnou krizi očima rektora starobylé olomoucké univerzity, která za dobu své existence pamatuje mnoho epidemií, protože neochvějně a věrně slouží této zemi již plných 450 let.
BLOG: Proč je důležité míti univerzity? Koronavirus pohledem rektora Univerzity Palackého
I nezaujatý pozorovatel dění v České republice by v těchto týdnech musel nutně dojít k závěru, že značnou část infrastruktury tohoto státu drží v krizi nad vodou právě vysoké školy. Tuto skutečnost lze ilustrovat právě na výmluvném příkladu Univerzity Palackého v Olomouci.
Stovky mediků a studentů zdravotnických oborů z „UPolu“ působí jako dobrovolníci v nemocnicích a hygienických stanicích po celé Moravě, přičemž panuje všeobecná shoda, že bez jejich dobrovolné pomoci by situace byla brzy nezvladatelná. Stejnou službu odvádí studenti sociální práce, pedagogiky a psychologie v dětských domovech, hospicech, charitativních organizacích a domovech pro seniory.
Záhy po vypuknutí krize založila olomoucká univerzita „Dobrovolnický web“, který efektivně umísťuje hlásící se české i zahraniční studenty do institucí volajících o pomoc.
„Rouškobox“
Stejný obrázek mohutné mobilizace dobrovolníků a vědců skýtají rovněž ostatní vysoké školy v zemi. Přestože dnešní univerzity jsou v zásadě obrovské a složité organismy s miliardovými obraty a tisícovkami zaměstnanců, zareagovaly na kritickou situaci až překvapivě pružně a doslova přes noc se proměnily ve výrobní družstva přejímající na svá bedra část „válečné“ výroby. Do očí bijící neschopnost státu zásobovat kritickou infrastrukturu základními hygienickými a zdravotnickými potřebami vyprodukovala dnes již legendární příběh šití roušek.
Početná komunita studentů a akademiků dokázala v řádu dní nemožné, totiž zásobovat hygienickými rouškami nejenom univerzitu, ale hlavně státní instituce trpící jejich absolutním nedostatkem. Dnes jsme již tak daleko, že z biblioboxu na nádvoří univerzitní knihovny se stal „rouškobox“ a kdokoliv se může sám a zadarmo obsloužit.
Robustní výzkumná infrastruktura univerzit produkuje dezinfekční gely nebo helmy a štíty pro zdravotníky. Univerzitní biomedicínské laboratoře ale především zcela zásadně zvyšují a zkvalitňují testovací kapacitu státu. Například Ústav molekulární a translační medicíny při Univerzitě Palackého je nyní s kapacitou tisíc vzorků denně nejvýkonnějším pracovištěm tohoto druhu v České republice.
Čeští vědci na univerzitách a ústavech akademie věd navíc demonstrují úzkou spolupráci na vývoji nových testovacích procedur i účinných léčiv v boji s probíhající koronavirovou pandemií. Osobně nepamatuji takovou solidaritu, kooperaci a přátelské hecování se vědců Karlovy, Masarykovy a Palackého Univerzity, ČVUT nebo Akademie věd. Nepochybně jeden z nezamýšlených, ale vysoce pozitivních důsledků naší dnešní mizérie.
Veřejná služba univerzit v dnešní době
Zvykli jsme si vnímat vysoké školy hlavně prizmatem výuky a výzkumu. Akademie také byly a jsou často terčem kritiky za svou zdánlivou odtrženost od reálného života. Tyto výpady ovšem obvykle pocházejí od polovzdělaných politiků, kteří nechápou podstatu vědy, náročnost sofistikovaného výzkumu a složitost vyvíjených technologií.
V současné době ale univerzity především odvádějí vynikající veřejnou službu ve prospěch celé země a svým enormním nasazením i svými technologiemi přispívají ke zmírnění následků epidemie a k záchraně lidských životů. Právě dnešek tak nabízí nejlepší odpověď na otázku, proč máme univerzity a proč je nutné investovat do vědy.
Zkusme si konečně zapamatovat banální pravdu: Bez vzdělání a výzkumu, a také bez nasazení vědců napříč republikou trávících dny i noci v laboratořích, nebudeme mít šanci ani v boji proti epidemiím ani v zápase s jinými fatálními výzvami tohoto světa.
- Autorem textu je historik a rektor Univerzity Palackého v Olomouci.
Úplně nakonec jedna povzbuzující zpráva: Olomoucká univerzita, vrásčitá pamětnice mnoha katastrof, ustojí i tuto z roku 2020 a dál bude poskytovat veřejnou službu, jak nejlépe umí. Stejně jako ji s noblesou přežije i společnost této země. Zkusme ale tentokrát pochopit lekci a nezapomenout, co jsme se naučili o pokoře, solidaritě, obětavosti a toleranci. Tyto hodnoty totiž vytváří skutečnou civilizaci. A mimochodem, hodí se vždy, v časech blahobytu a prosperity i v dobách strádání a nouze.