Biologové po půl století odhalili „vývrtkového vraha“ tuleních mláďat

Celé desítky let vědci nacházeli na plážích po celém světě podivně poškozená těla mrtvých tuleňat. Předpokládali, že viníkem jsou lodní šrouby nebo agresivní žraloci, ale chyběly jim důkazy. Nyní popsali, že ve skutečnosti je zabíjí samci tuleňů.

Na kamenité pláži kanadského ostrova Sable ležela stovka mrtvých mláďat tuleňů. Všechna byla zmasakrovaná stejným způsobem. Jejich těla byla pokrytá obrovskými zraněními, která začínala u tlamy a vinula se spirálovitě k hrudníku, kde se zařízla hluboko do těla, až na kost. Jako by tato poškození způsobila obří vývrtka. Zbytek těla zůstal netknutý.

Tyto pohledy se mořským biologům nabízejí už celou řadu let na více místech planety, ale zatím marně pátrali po tvorovi, který tato masivní zranění způsobil. Hlavními podezřelými byli žraloci a lidé, konkrétně lodní šrouby rybářských lodí. Teď ale viníka našli a popsali ho v odborném žurnálu Marine Mammal Science.

Čerstvě odstavená mláďata byla brutálně zabita zástupci svého vlastního druhu: dospělými samci tuleňů kuželozubých.

Zaznamenané případy útoků samců tuleňů na mláďata
Zdroj: Marine Mammal Science

„Být svědkem úmrtnosti v takovém masivním měřítku – a tak násilným způsobem – je hluboce znepokojující,“ uvedla pro odborný časopis Science mořská bioložka Claudia Hernández-Camachová, která se na studii nepodílela. „Studie jako tato jsou velmi důležité,“ doplnila, „protože připomínají vědcům, že někdy není vrahem člověk ani životní prostředí, ale něco mnohem bližšího.“

Záhada stará půl století

První zprávy o těchto spirálovitých zraněních pocházejí už z osmdesátých let dvacátého století. Už tehdy se přírodovědci pokoušeli identifikovat pachatele, ale nenašli ho. Případ uzavřeli jako nevyřešený.

Až v roce 2016 vědci zaznamenali případ, kdy jeden samec tuleně kuželozubého ve Skotsku zabil několik mláďat tak, že jim vytrhal tukovou vrstvu, přičemž zanechal právě zranění ve tvaru vývrtky.

Kanadští odborníci ale moc nevěřili tomu, že by se v jejich koloniích vyskytovali tulení kanibalové v takovém množství, že by po sobě každou sezonu zanechali stovky takto poškozených těl. Mořští biologové kontrovali tím, že během doby páření jsou u tuleňů prakticky pořád, ale za dvacet let nezaznamenali jedinou situaci, kdy by viděli tulení kanibalismus.

To se změnilo v roce 2024, kdy mořská ekoložka z University of St. Andrews Izzy Langleyová vybavovala tuleně šedé na ostrově Sable akustickými přijímači, aby pomohla sledovat pohyb označených tresek. Nečekaně byla svědkem toho, jak dospělý samec tuleně šedého napadl mládě. A tak začala tento fenomén zkoumat detailně.

Podrobně prozkoumali každé takto poškozené mládě, přičemž na nich opravdu našli stopy po kousnutí typickými velkými tesáky těchto dospělých tuleňů, a dokonce i stopy drápů, které se zabořily do tukové vrstvy mláďat.

Celkem na tomto jediném místě vědci našli 765 mláďat zohavených „vývrtkovou metodou“ během jedné reprodukční sezony v roce 2024. O rok později vědci napočítali 359 mrtvých těl s těmi zraněními – ale ne za celou sezonu, nýbrž během jediného dne. Langleyová si myslí, že tuleni nezabíjí víc, jen si vědci lépe všímají detailů.

Samci proti mláďatům

Podle studie všechno nasvědčuje tomu, že dospělí samci zneužívají nic netušící mláďata. „Tato mláďata nevnímají dospělé samce vedle sebe jako hrozbu,“ vysvětlují vědci. Samci možná hledají další živiny v kalorickém tuku mláďat, aby zvýšili svou atraktivitu pro samice během období páření, kdy samci obvykle drží půst, spekulují.

Vědci nedoporučují, aby lidé do této situace nějak vstupovali, především proto, že netuší, jak přirozené toto chování je a jestli by to nemohlo mít nějaký smysl. „Určitě to může být těžké sledovat,“ zakončuje Langleyová. „Ale život tuleně – a vlastně jakéhokoli divokého zvířete – je tvrdý.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Uzavíráme zvířata v menších lokalitách. Je to cesta k jejich záhubě, varuje expertka

„Liniovými stavbami krájíme krajinu na menší části, čímž porcujeme i možnost zvířat migrovat a zavíráme ty populace v menších lokalitách, což je cestou k jejich postupné záhubě,“ říká ředitelka Odboru druhové ochrany Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Jindřiška Jelínková. V obsáhlém rozhovoru o ekologické konektivitě, tedy průchodnosti krajiny pro zvířata na zemi, ve vodě i ve vzduchu, vysvětluje, jak lidská infrastruktura krajinu narušuje, co to způsobuje zvířatům i jak lze tyto nežádoucí efekty kompenzovat. Na to se zaměřuje i aktuální projekt AOPK, jehož je Jelínková odbornou garantkou.
před 21 hhodinami

Vědce v Lotyšsku znepokojuje možné ohrožení akademické svobody

Vědci vyjadřují obavy z možného ohrožení akademické svobody poté, co se dozvěděli, že lotyšský parlament Saeima hodlá projednat užitečnost určitých výzkumů.
16. 7. 2026

Knoflíčky, hrnky i nábojnice. Archeologové zkoumají bývalý tábor pro Romy

Pozůstatek terasy, na které stál vězeňský dům, ale také knoflíčky, hrnky nebo nábojnici objevili archeologové ze Západočeské univerzity v Plzni v areálu bývalého tábora pro Romy v Hodoníně u Kunštátu. Výzkum v místě, kde se dnes nachází Památník holokaustu Romů a Sintů, začal minulý týden.
16. 7. 2026

Satelitní záběry ukázaly, jak vlna veder změnila vegetaci Evropy

Na konci června zasáhla Evropu nebývale silná vlna veder, kdy ještě před začátkem prázdnin padly historické teplotní rekordy ve většině zemí kontinentu, Česko nevyjímaje. Snímky z družic ukazují, jak na vedro a následné sucho reaguje příroda v některých zemích kontinentu.
16. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.