Výzkum čínských vědců výrazně obohatil poznání života, který obývá hlubiny pozemských oceánů. Devadesát procent druhů, které tam našli, věda doposud neznala.
Biologové našli v Mariánském příkopu tisíce neznámých druhů mikrobů
Šest kilometrů pod hladinou oceánů vládne tma. Prázdnota, na kterou tam první lidské expedice narazily, připomínala kosmické vakuum – byla bez života, prázdná a pustá jako obří černá poušť. Až do poloviny sedmdesátých let se vědci domnívali, že tamní podmínky ani existenci života neumožňují.
To se změnilo v polovině roku 1977, kdy tam vědecký tým ze Spojených států zaznamenal pomocí dálkově ovládaného plavidla stovky neznámých druhů mořských organismů. Od té doby tam věda našla fascinující ekosystémy. Ukázalo se, že tam dokonce žijí i ryby – Pseudoliparis swirei byla objevena v hloubce osmi kilometrů. Klíčovými obyvateli tohoto temného a vzdáleného světa jsou ale mikrobi.
Pseudoliparis swirei
V novém výzkumu se právě na tyto organismy podíval čínský vědecký tým, který prostudoval vzorky mikrobiálního života z řady míst oceánu, nejvíce ze dna Mariánského příkopu. Celkem podnikli 33 ponorů, odebrali vzorky usazenin z mořského dna i oceánské vody. Našli v nich 7564 druhů mikrobů, přičemž jen asi deset procent z nich bylo vědě známých.
Před mořskými biology teď stojí mamutí úkol: prostudovat a popsat téměř sedm tisíc neznámých druhů. Věří, že by jim mohly pomoci zcela nové zdroje, jež by se daly využít ve spoustě oborů, od medicíny, až po evoluční výzkum.
„Mimozemský“ svět na Zemi
„Naše studie se zaměřuje na dlouhodobý cíl mikrobiální ekologie – vysvětlit, jak prostředí formuje mikrobiální společenstva, zejména v extrémních podmínkách,“ popsali ve studii. Tyto organismy musí vydržet podmínky, jaké nemusí zvládat žádný jiný tvor na Zemi. Teploty se v hlubinách pohybují kolem nuly, je tam nedostatek zdrojů energie a organismy drtí obří tlak. Na dně Mariánského příkopu je to asi 1100 atmosfér, tedy jako by na každý centimetr tlačilo 1100 kilogramů.
Autoři výzkumu proto takovou rozmanitost neočekávali. Z dosavadního výzkumu podle nich vyplývá, že tyto organismy mají dvě odlišné strategie, jež jim přežití umožňují. Jednou z nich je malý genom, který je velmi odolný vůči změnám a je extrémně specializovaný. Druhou strategií je naopak velký genom, jenž umožňuje dostatečnou schopnost přizpůsobit se změnám a vnějším podmínkám.
Rozsah této studie umožnil vědcům také lépe pochopit vztahy mezi mikroskopickými obyvateli mořských hlubin. Výsledky zatím nejsou ani zdaleka kompletní, ale naznačují, že na nejhlubších místech oceánů je mnohem důležitější spolupráce mezi různými druhy. Organismy se zde dělí o živiny a vykazují chování, které je prospěšné pro celé společenství – například vytvářejí společné ochranné biofilmy, které chrání před poškozením rovnou více druhů současně.
