V hrobech se lidé od pravěku do dneška pohřbívají vleže. Tohle tělo ale sedělo a po jeho boku se nacházelo ještě jedno, droboučké, které patřilo nemluvněti. Tento pozoruhodný hrob z doby před asi devíti tisíci lety objevili archeologové v německém Bad Dürrenbergu roku 1934 a rázem se stal jedním z nejslavnějších nálezů z období, kterému se odborně říká mezolit neboli střední doba kamenná.
Archeologové rozpletli záhadu pravěké šamanky. Byla zřejmě úmyslně zmrzačená
Vědci teprve nyní pomocí vylepšených analytických metod dokázali přijít na to, jaký je příbuzenský vztah mezi oběma těly a také na další zajímavé informace o jejich původu i o tom, jak důležitou roli oba lidé měli.
Žena musela mít dost tmavou barvu pleti, tmavé rovné vlasy a v kontrastu vůči nim zajímavě modré oči. V hrobě měla uložené kamenné artefakty, ale také předměty z kostí a paroží, kus červeného okru, spoustu zvířecích kostí včetně krunýře nejméně tří želv a částečně proražené zvířecí zuby.
Společně s jeleními parohy a původně šesti částečně probodnutými kančími kly představují tyto nálezy pravděpodobně ozdoby hlavy a těla, které zřejmě nosila právě tato žena. Vědci se proto domnívají, že se jednalo o duchovní vůdkyni kmene, šamanku.
Šamanka s bizarním tělem a jelení hlavou
Studie zjistila, že žena měla v době smrti mezi třiceti a čtyřiceti roky. Byla drobná, měřila maximálně 155 centimetrů, ale zvláštní byly hlavně její nohy. Lovci a sběrači z této doby mívají v drtivé většině případů nápadně osvalené dolní končetiny, což je s ohledem na jejich životní styl logické. Ale šamanka tento znak postrádala.
Vědci u ní našli na spodní části lebky na okraji velkého týlního otvoru anomálii v podobě malého zúžení. Tato oblast je otiskem abnormálně vyvinuté cévy. Měla také nedotvořený první krční obratel, což může podle expertů souviset s výše popsanou anomálií.
Archeologové spekulují o tom, že společně mohla tato postižení způsobit ucpání jedné z cév vedoucích k mozku. A to mohlo mít zásadní důsledky. Ženu asi neohrožovaly na životě, ale mohly způsobovat například takzvaný nystagmus. Tedy samovolné těkavé pohyby očí, jež mohli tehdejší lidé považovat za něco spojeného například s pohledem „někam, kam ostatní nevidí“.
Stav kostry dokonce naznačuje, že poškození mohla být způsobená záměrně, aby žena tyto vlastnosti získala: její kmen ji mohl za šamanku vybrat už v dětství a pro tuto roli ji cíleně připravovat, například právě tím, že ji poškozoval.
Výzkum odhalil, že žena geneticky patřila k mezolitickým lovcům a sběračům ze střední a západní Evropy. Fenotypové varianty analyzované v genomu z Bad Dürrenbergu zase ukazují, že šamanka měla poměrně tmavou barvu pleti, tmavé rovné vlasy a modré oči. Tato kombinace byla mezi lovecko-sběračskými obyvateli západní Evropy poměrně běžná a šamanka sdílela tento vzhled s jinými archeologickými „celebritami“, tedy s nálezy z míst, jako je Loschbour, Mullerthal (Lucembursko), La Braña, Asturias (Španělsko) nebo Cheddar Man v Somersetu (Velká Británie).
Čí bylo dítě?
Nabízela se možnost, že dítě pohřbené se šamankou byl její potomek. Genetická analýza to mohla povrdit, jenže nepotvrdila. Ukázalo se, že mezi nimi sice genetická příbuznost je, ale ne na úrovni matky a dítěte. Ve skutečnosti byl mezi nimi rozdíl asi čtyř generací, takže šlo zřejmě o praprababičku dítěte. Což je vzhledem k jejímu věku dost pozoruhodné a archeologové pro to zatím nemají vysvětlení.