Spojené státy mají stále problém s rasovými stereotypy a negativním chováním vůči zástupcům jiných ras. A to dokonce i v rámci rodin, kde došlo k mezirasovým vztahům, ukazuje nový výzkum.
Ani mezirasová manželství nebrání rasistickému chování, ukazuje výzkum v USA
Až do roku 1967 nebylo ve Spojených státech legální uzavírat mezirasová manželství. Teprve dva roky předtím, než Američané přistáli na Měsíci, zrušil Nejvyšší soud tento zákaz slavným rozsudkem Loving v. Commonwealth of Virginia.
Nová studie amerických sociologů teď ukázala, že přestože mezirasové vztahy se od té doby staly v USA normálními, neukončilo to tendence k rasistickému chování a vnímání. A to nejen ve společnosti, ale dokonce ani mezi jednotlivci, kteří jsou v těchto romantických vztazích.
Vědci to popsali ve studii, která už byla přijata k vydání v odborném časopise Journal of Family Theory & Review a již nyní je dostupná na jeho webu on-line. Socioložky Jenifer Bratterová a Mary Campbellová v ní zkoumaly existující výzkumy blízkých mezirasových vztahů, aby zjistily, jak tato přátelství anebo románky ovlivňují celkové postoje k rasám a nerovnosti.
„Existuje mnoho předpokladů, že lidé, kteří vstupují do intimních mezirasových vztahů, přinejmenším nezastávají stereotypy, jež by jim bránily chodit s někým jiné rasy nebo si ho vzít za partnera,“ uvedla Bratterová. „Současný výzkum ale tyto předpoklady nepodporuje.“
Příklady z reálného života
Výzkumníci například uvádějí, že podle jedné studie běloši, jejichž nejlepší přátelé jsou černoši, stále vyjadřují protičernošský rasismus a někdy popisují svého přítele jako „výjimku, která potvrzuje pravidlo“. A některé z těchto blízkých mezirasových vztahů se udržují naživu tím, že se oba partneři vyhýbají jakékoli diskusi o rase nebo rasové nerovnosti, uváděli respondenti v průzkumu.
Výzkum rasových preferencí v on-line seznamování zase ukazuje, že pro některé lidi je rasa omezující faktor pro identifikaci potenciálních partnerů. Ale i u těch, kteří jsou otevřeni mezirasovému seznamování, se podle studie stále objevují preference, které jsou v souladu s existujícími rasovými stereotypy. Bratterová a Campbellová tvrdí, že mezirasové sňatky nejsou ukazatelem otevřenosti členů širší rodiny, mnohdy je tomu dokonce spíše naopak.
„Obecně se předpokládalo, že vztah lidí dvou různých ras normalizuje jejich mezirasové kontakty, podkopává rasismus členů širší rodiny, kteří se s těmito páry setkávají, a zvyšuje tak i pozitivní sociální kontakty mezi různými rasovými skupinami,“ podotkla Campbellová. „Bohužel důkazy ze zkušeností mezirasových párů naznačují, že to tak vždycky není,“ dodala.
Složitost smíšené rodiny
Kromě toho, že čelí větší kritice ze strany vrstevníků a širší rodiny, potýkají se lidé žijící v mezirasových manželstvích s dalším problémem: dostává se jim výrazně menší podpory od jejich rodin ve srovnání s páry v manželstvích stejné rasy. A to i v případě, že se jedná o vnoučata.
Příčin může být více, navíc mohou být odlišné z různých stran. Například jedna rasa může považovat druhou za bohatší, proto necítí potřebu podporovat svého potomka, který v takovém vztahu žije, prostě proto, že to nepotřebuje. A na druhou stranu může rodič jednoho z partnerů opovrhovat rasou toho druhého, takže finance a čas investovaný do podpory může považovat za ztracený.
„Týká se to zejména bílých matek,“ dodává Bratterová. „To naznačuje, že členové širší rodiny nejsou v průměru tolik zapojeni do života mezirasových párů.“ A stres, kterému tyto páry čelí, se podle ní ještě umocňuje u dvojic s nízkým socioekonomickým statusem.
„Doufáme, že budoucí výzkum se bude zabývat tím, jak podpořit otevřenější konverzaci a dialog mezi členy širší rodiny,“ doplnila Bratterová. „To má potenciál rozšířit podporu rodin a mohlo by to přispět k řešení základní zranitelnosti, které čelí mnoho multirasových rodin.“
