Přírodovědci popsali, že jeden druh mravence si vytváří téměř nezničitelné brnění, které ho dělá v bojích prakticky neporazitelným. Vyrábí ho z biominerálů, což je hmota, o níž se netušilo, že ji hmyz umí využívat.
Američtí mravenci mají téměř nezničitelná brnění z biominerálů. Dokáží díky nim porazit mnohem silnější konkurenty
Brnění z biominerálů v přírodě existuje, ale nikoliv u hmyzu – své krunýře si z něj vyrábějí korýši, jako jsou třeba krabi nebo raci. A mořské ježovky si z nich zase staví své trny.
Myrmekologové (experti na mravence) na biominerální brnění narazili u mravenců druhu Acromyrmex echinatior vlastně náhodou, když studovali jejich vztah k bakteriím. Tento hmyz si totiž pěstuje houby, které chrání pomocí antibiotik, jež produkují právě výše zmíněné bakterie.
Mravenci Acromyrmex (vlevo) jsou menší než mravenci Atta. Chrání je ale extrémně pevná biominerální brnění
Vědci zjistili, že větší dělníci tohoto druhu mají na povrchu těla jakýsi bělavý hrudkovitý nátěr. Tyto krystalky upoutaly pozornost expertů, kteří je začali intenzivně studovat. Výsledky popsali v odborném žurnálu Nature Communications. Zjistili, že se jedná o vrstvu biominerálů, která vzniká během dospívání hmyzu – je tvořená vysoce hořečnatým kalcitem. Čím je tedy mravenec starší, tím tvrdší a pevnější je jeho exoskeleton, který pokrývá téměř celé tělo.
Stvořeni pro válku
Vědci zatím neví, k čemu toto brnění přesně slouží. Ale předpokládají, že to souvisí s konkurencí jiných mravenců, se kterými bojují o zdroje. Jde o druh Atta cephalotes, který také pěstuje houby – mnohdy spolu jejich armády zápolí o teritoria. V přírodě byly tyto bitvy pozorovány jen málo, ale o to lépe je přírodovědci popsali v laboratorních podmínkách.
„Když se mravenci Acromyrmex ocitnou v boji s mravenci Atta a nemají při tom svá brnění, jsou velmi rychle doslova rozsekaní na kousky,“ uvedli vědci. „Ale když tuto zbroj mají, tak se karta obrátí – téměř vždy vyhrají,“ doplnili myrmekologové.
Výzkum ale odhalil, že exoskeleton má více funkcí: kromě brnění také slouží jako biologický ochranný oblek, jaký používají třeba zdravotníci. Mravenci Acromyrmex se totiž často dostávají do kontaktu s plísněmi Metarhizium anisopliae. A ty jsou schopné velmi rychle nakazit celou kolonii – a následně ji zničit. Brnění dokáže plísni zabránit, aby mravence nakazila; funguje to zejména pro případy, kdy by si ji mohl donést „domů“ odněkud zvenku.
Mravenčí průmyslové zemědělství
Mravenci se naučili pěstovat houby už přibližně před 60 miliony lety; stalo se to poprvé nejspíš v oblasti Jižní Ameriky. Tehdy to ještě bylo značně náhodné a příležitostné, ale asi před 20 miliony lety se něco změnilo a mravenci začali houby pěstovat opravdu „průmyslově“ – dokonce včetně specializovaných rolí dělníků.
Mravenci těchto specializovaných druhů žijí v rozlehlých, značně komplexních koloniích. Aby měly jejich houby dostatek živin, vyrážejí dělníci na výpravy, z nichž jim nosí čerstvou vegetaci.
Kolonie druhu Acromyrmex jsou obrovské, mohou mít statisíce menších i větších dělníků. Ti větší mají na starost právě listy – odkusují je a pak je transportují do mravenišť; a také bojují o teritoria s jinými koloniemi. Menší dělníci se starají přímo o houbové zahrádky.
Mravenci Atta mají kolonie větší, čítající až miliony dělníků, kteří jsou ještě specializovanější – až na sedm různých kast. Dokonce i jejich bojovníci se liší podle toho, zda jsou adaptovaní více na obranu nebo útok.