Amalgámové plomby se používají bezmála dvě stě let. Přestože neexistují silné důkazy, že by přímo škodily, jejich používání se omezuje.
Amalgámové plomby se používají v zubní medicíně vlastně už od roku 1826, kdy je vymyslel francouzský lékař Auguste Taveau. Jakmile se rozšířily, staly se jedním z nejpoužívanějších výrobků medicíny – podle studie z roku 2014 bylo ročně aplikováno asi 100 milionů těchto plomb.
Považovaly se za bezpečné a účinné, byť se objevovaly různé drobné náznaky, že by s nimi mohly být spojené i určité hrozby.
Například roku 1994 britští zubní lékaři oznámili, že amalgámové plomby obsahující rtuť se mohou asi u čtyř procent pacientů podílet na chronických zdravotních potížích a vyvolávat nemoci dásní, migrénu, deprese, alergie a onemocnění ledvin. Až roku 1996 ale nastal velký poprask.
Velká amalgámová aféra
Důvodem byla studie německých vědců, kteří oznámili, že z amalgámových zubních výplní se uvolňuje do slin značné množství jedovaté rtuti. K tomuto závěru dospěli vědci na základě pokusu, který trval dva roky. V jeho rámci vědci provedli dvojí rozbor slin u celkem čtyř set osob. Nejprve po určité „klidové fázi“, kdy pokusné osoby nic nekousaly, podruhé po chvilce žvýkání žvýkačky.
Zatímco u prvního rozboru mělo více než 25 mikrogramů rtuti v litru slin jen 29 procent osob, jejich počet stoupl po aplikaci žvýkačky na 62 procent. V některých případech byla přitom hladina rtuti velmi vysoká – i tři sta až čtyři sta mikrogramů na litr slin. Hranice stanovená Světovou zdravotnickou organizací je přitom 43 mikrogramů; vyšší množství je už považováno za zdraví škodlivé. Zejména to platí pro těhotné ženy, na něž byl pokus zejména zaměřen.
„Nelze už popřít, že rtuť uvolňující se z amalgámových výplní má škodlivé účinky na nenarozené dítě,“ prohlásil k výsledkům pokusu profesor Karl-Heinz Maier z univerzity v Tübingenu. Výsledky byly sice kontroverzní, ale ještě téhož roku je potvrdil velmi rozsáhlý výzkum právě z tübingenské univerzity. Také jeho autoři dospěli k závěru, že do organismu se dostane podstatně více rtuti, než je podle norem Světové zdravotnické organizace (WHO) pro organismus únosné.
V tomto výzkumu vědci analyzovali sliny 17 500 lidí, výsledky je dovedly k závěru, že u více než čtyřiceti procent německých občanů se do organismu dostává ze zubních plomb více rtuti, než je denní přípustná dávka stanovená WHO. Ve slinách jednoho až dvou procent účastníků – což by při promítnutí na celou populaci odpovídalo zhruba milionu lidí – dosahovaly hodnoty rtuti dokonce až stonásobku tohoto množství.
Neznamenalo to ale konec plomb, kritici tohoto výzkumu totiž namítali, že z obsahu rtuti ve slinách nelze odvozovat její koncentraci v organismu. Spor pak na řadu let zamrzl na mrtvém bodě, protože příznivci i odpůrci amalgámu se zásobovali zcela protikladnými studiemi.
Jádro konfliktu se zaměřilo na to, že se nedařilo prokázat, jestli se z amalgámové směsi uvolňuje rtuť v dostatečném množství. Odpůrci amalgámu sváděli na tento materiál bolesti hlavy, nervozitu a další neduhy, zastánci naopak připouštěli pouze určité typy alergií. Obě strany se ale shodly na tom, že rtuť je škodlivá určitě a že chronické otravy touto látkou mohou způsobit těžká nervová a mozková poškození.
Konec amalgámu začal na severu
Postupně ale začalo převažovat přesvědčení, že amalgámové plomby asi škodit mohou, byť pro to není dostatek důkazů. Nedalo se s tím ale moc dělat, protože nebyla kvalitní náhrada za ně. Když se objevily materiály, které byly schopné amalgám nahradit, byť byly dražší, začaly první země zvažovat, že by ho zakázaly.
V lednu roku 2008 se pro zákaz rozhodlo Norsko, ještě téhož roku ho následovaly Dánsko a Švédsko. Zákaz byl rozsáhlý, týkal se jakéhokoliv použití amalgámu, kromě výjimek, kdy byl pacient například alergický na jiný materiál.
V České republice proběhl první rozsáhlejší průzkum tohoto problému až po roce 2000. Roku 2012 čeští ekologové z organizace Armika doporučili, aby se Česko přidalo k zákazu. Ta tehdy také představila malou studii, která ukázala, že rtuť z plomb má dopad hlavně na samotné zubaře – v jejich vlasech se našlo dvakrát více této toxické látky než u běžné populace.
Ochrana zranitelných
Severské země vedly k zákazu zejména výzkumy, které ukázaly, že riziko rtuti se týká hlavně některých zranitelných skupin.
Za zmínku stojí zejména dvě studie. Americký Národní institut pro výzkum zubů a lebky financoval dvě studie v Portugalsku a USA, jejichž cílem bylo zjistit, jestli se u dětí, jejichž zuby byly ošetřené amalgámem, objevily nějaké nepříznivé zdravotní účinky. Obě studie probíhaly po dobu sedmi, respektive pěti let. V každé bylo více než pět set dětí náhodně rozděleno do skupin, které dostávaly buď amalgámové, nebo kompozitní pryskyřičné výplně.
Jak se dalo očekávat, oba výzkumy ukázaly, že děti s amalgámovými výplněmi měly vyšší hladiny rtuti v moči ve srovnání s dětmi ošetřenými kompozitní pryskyřicí. V portugalské studii se hladiny rtuti v moči ustálily ve druhém roce zkoumání a po zbytek studie klesaly. Kromě toho nebyl v žádném okamžiku výzkumu zjištěn statistický rozdíl mezi dětmi ve skupinách s amalgámem a kompozitní pryskyřicí v behaviorálních testech, včetně paměti a pozornosti.
U dětí, jejichž zuby byly v této studii opravené kompozitní pryskyřicí, došlo ale k častějšímu selhání zubních náhrad, což se shoduje s předchozími pozorováními. Ve studii provedené v USA nebyl zjištěn žádný statistický rozdíl mezi dětmi ošetřenými amalgámem a kompozitní pryskyřicí v neurologických testech, včetně testů IQ a paměti, nebo ve funkci ledvin.
Od roku 2014 studie na těhotných ženách a dětech ukázaly podle očekávání zvýšený obsah rtuti v moči a krvi dětí a těhotných žen se zubními amalgámovými výplněmi. Nenašly ale žádnou statisticky významnou souvislost mezi amalgámovými výplněmi matek a narozením mrtvého dítěte ani žádný rozdíl v porodní hmotnosti, délce nebo obvodu hlavy dítěte.
Zákaz v Evropské unii
Evropský parlament schválil v březnu roku 2017 nové předpisy, které omezily používání rtuti postihující životní prostředí i lidské zdraví. Nařízení začalo platit od 1. července 2018 a zakázalo používání takzvaného míchaného amalgámu, který přímo v ordinaci mimo jiné z rtuti připravují zdravotníci, a to v případě dětí do šestnácti let, těhotných a kojících žen. U těchto pacientů dostali zubaři možnost používat pouze takzvaný kapslový amalgám, tedy amalgám předem připravený.
Od ledna 2019 se pak zákaz míchaného amalgámu rozšířil na všechny pacienty. „Rtuť je vysoce toxická a je jednou z deseti nejškodlivějších, přirozeně se vyskytujících látek na naší planetě. Nenarozené děti, novorozenci a děti jsou nejzranitelnější skupinou, protože jejich vyvíjející se mozek a nervový systém reagují na rtuť velice citlivě,“ argumentoval tehdy parlamentní zpravodaj Stefan Eck.
Co se týče celkového zákazu amalgámu, ten byl v EU stanovený na rok 2030, nově je to ale o pět let dříve. Česko získalo odklad o rok a půl.
