Amalgámové plomby se používají bezmála dvě stě let. Přestože neexistují silné důkazy, že by přímo škodily, jejich používání se omezuje.
Amalgámové plomby se datují už do devatenáctého století. Kvůli riziku spojenému s rtutí se od nich upouští
Amalgámové plomby se používají v zubní medicíně vlastně už od roku 1826, kdy je vymyslel francouzský lékař Auguste Taveau. Jakmile se rozšířily, staly se jedním z nejpoužívanějších výrobků medicíny – podle studie z roku 2014 bylo ročně aplikováno asi 100 milionů těchto plomb.
Považovaly se za bezpečné a účinné, byť se objevovaly různé drobné náznaky, že by s nimi mohly být spojené i určité hrozby.
Například roku 1994 britští zubní lékaři oznámili, že amalgámové plomby obsahující rtuť se mohou asi u čtyř procent pacientů podílet na chronických zdravotních potížích a vyvolávat nemoci dásní, migrénu, deprese, alergie a onemocnění ledvin. Až roku 1996 ale nastal velký poprask.
Velká amalgámová aféra
Důvodem byla studie německých vědců, kteří oznámili, že z amalgámových zubních výplní se uvolňuje do slin značné množství jedovaté rtuti. K tomuto závěru dospěli vědci na základě pokusu, který trval dva roky. V jeho rámci vědci provedli dvojí rozbor slin u celkem čtyř set osob. Nejprve po určité „klidové fázi“, kdy pokusné osoby nic nekousaly, podruhé po chvilce žvýkání žvýkačky.
Zatímco u prvního rozboru mělo více než 25 mikrogramů rtuti v litru slin jen 29 procent osob, jejich počet stoupl po aplikaci žvýkačky na 62 procent. V některých případech byla přitom hladina rtuti velmi vysoká – i tři sta až čtyři sta mikrogramů na litr slin. Hranice stanovená Světovou zdravotnickou organizací je přitom 43 mikrogramů; vyšší množství je už považováno za zdraví škodlivé. Zejména to platí pro těhotné ženy, na něž byl pokus zejména zaměřen.
„Nelze už popřít, že rtuť uvolňující se z amalgámových výplní má škodlivé účinky na nenarozené dítě,“ prohlásil k výsledkům pokusu profesor Karl-Heinz Maier z univerzity v Tübingenu. Výsledky byly sice kontroverzní, ale ještě téhož roku je potvrdil velmi rozsáhlý výzkum právě z tübingenské univerzity. Také jeho autoři dospěli k závěru, že do organismu se dostane podstatně více rtuti, než je podle norem Světové zdravotnické organizace (WHO) pro organismus únosné.
V tomto výzkumu vědci analyzovali sliny 17 500 lidí, výsledky je dovedly k závěru, že u více než čtyřiceti procent německých občanů se do organismu dostává ze zubních plomb více rtuti, než je denní přípustná dávka stanovená WHO. Ve slinách jednoho až dvou procent účastníků – což by při promítnutí na celou populaci odpovídalo zhruba milionu lidí – dosahovaly hodnoty rtuti dokonce až stonásobku tohoto množství.
Neznamenalo to ale konec plomb, kritici tohoto výzkumu totiž namítali, že z obsahu rtuti ve slinách nelze odvozovat její koncentraci v organismu. Spor pak na řadu let zamrzl na mrtvém bodě, protože příznivci i odpůrci amalgámu se zásobovali zcela protikladnými studiemi.
Jádro konfliktu se zaměřilo na to, že se nedařilo prokázat, jestli se z amalgámové směsi uvolňuje rtuť v dostatečném množství. Odpůrci amalgámu sváděli na tento materiál bolesti hlavy, nervozitu a další neduhy, zastánci naopak připouštěli pouze určité typy alergií. Obě strany se ale shodly na tom, že rtuť je škodlivá určitě a že chronické otravy touto látkou mohou způsobit těžká nervová a mozková poškození.
Amalgámová plomba
Konec amalgámu začal na severu
Postupně ale začalo převažovat přesvědčení, že amalgámové plomby asi škodit mohou, byť pro to není dostatek důkazů. Nedalo se s tím ale moc dělat, protože nebyla kvalitní náhrada za ně. Když se objevily materiály, které byly schopné amalgám nahradit, byť byly dražší, začaly první země zvažovat, že by ho zakázaly.
V lednu roku 2008 se pro zákaz rozhodlo Norsko, ještě téhož roku ho následovaly Dánsko a Švédsko. Zákaz byl rozsáhlý, týkal se jakéhokoliv použití amalgámu, kromě výjimek, kdy byl pacient například alergický na jiný materiál.
V České republice proběhl první rozsáhlejší průzkum tohoto problému až po roce 2000. Roku 2012 čeští ekologové z organizace Armika doporučili, aby se Česko přidalo k zákazu. Ta tehdy také představila malou studii, která ukázala, že rtuť z plomb má dopad hlavně na samotné zubaře – v jejich vlasech se našlo dvakrát více této toxické látky než u běžné populace.
Ochrana zranitelných
Severské země vedly k zákazu zejména výzkumy, které ukázaly, že riziko rtuti se týká hlavně některých zranitelných skupin.
Za zmínku stojí zejména dvě studie. Americký Národní institut pro výzkum zubů a lebky financoval dvě studie v Portugalsku a USA, jejichž cílem bylo zjistit, jestli se u dětí, jejichž zuby byly ošetřené amalgámem, objevily nějaké nepříznivé zdravotní účinky. Obě studie probíhaly po dobu sedmi, respektive pěti let. V každé bylo více než pět set dětí náhodně rozděleno do skupin, které dostávaly buď amalgámové, nebo kompozitní pryskyřičné výplně.
Jak se dalo očekávat, oba výzkumy ukázaly, že děti s amalgámovými výplněmi měly vyšší hladiny rtuti v moči ve srovnání s dětmi ošetřenými kompozitní pryskyřicí. V portugalské studii se hladiny rtuti v moči ustálily ve druhém roce zkoumání a po zbytek studie klesaly. Kromě toho nebyl v žádném okamžiku výzkumu zjištěn statistický rozdíl mezi dětmi ve skupinách s amalgámem a kompozitní pryskyřicí v behaviorálních testech, včetně paměti a pozornosti.
U dětí, jejichž zuby byly v této studii opravené kompozitní pryskyřicí, došlo ale k častějšímu selhání zubních náhrad, což se shoduje s předchozími pozorováními. Ve studii provedené v USA nebyl zjištěn žádný statistický rozdíl mezi dětmi ošetřenými amalgámem a kompozitní pryskyřicí v neurologických testech, včetně testů IQ a paměti, nebo ve funkci ledvin.
Od roku 2014 studie na těhotných ženách a dětech ukázaly podle očekávání zvýšený obsah rtuti v moči a krvi dětí a těhotných žen se zubními amalgámovými výplněmi. Nenašly ale žádnou statisticky významnou souvislost mezi amalgámovými výplněmi matek a narozením mrtvého dítěte ani žádný rozdíl v porodní hmotnosti, délce nebo obvodu hlavy dítěte.
Zákaz v Evropské unii
Evropský parlament schválil v březnu roku 2017 nové předpisy, které omezily používání rtuti postihující životní prostředí i lidské zdraví. Nařízení začalo platit od 1. července 2018 a zakázalo používání takzvaného míchaného amalgámu, který přímo v ordinaci mimo jiné z rtuti připravují zdravotníci, a to v případě dětí do šestnácti let, těhotných a kojících žen. U těchto pacientů dostali zubaři možnost používat pouze takzvaný kapslový amalgám, tedy amalgám předem připravený.
Od ledna 2019 se pak zákaz míchaného amalgámu rozšířil na všechny pacienty. „Rtuť je vysoce toxická a je jednou z deseti nejškodlivějších, přirozeně se vyskytujících látek na naší planetě. Nenarozené děti, novorozenci a děti jsou nejzranitelnější skupinou, protože jejich vyvíjející se mozek a nervový systém reagují na rtuť velice citlivě,“ argumentoval tehdy parlamentní zpravodaj Stefan Eck.
Co se týče celkového zákazu amalgámu, ten byl v EU stanovený na rok 2030, nově je to ale o pět let dříve. Česko získalo odklad o rok a půl.