Někdejší Sovětský svaz se sice prezentoval hesly o „neomezených možnostech“ a porážce kapitalismu, skutečnost však byla diametrálně odlišná. Platilo to i pro automobilový průmysl, který za vyspělým světem silně zaostával. Na samém konci 60. let se ale začalo blýskat na lepší časy, když díky spolupráci s italským Fiatem vznikly vozy značky Lada. První vůz VAZ 2101 sjel z výrobní linky nové továrny v povolžském Toljatti 19. dubna 1970.
Při volbě západního partnera se Sověti rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Říká se, že kvůli tomu, že spolupráci s kapitalisty mohli částečně omluvit výrazným postavením komunistických stran v italské a francouzské politice.
Skutečností ale je, že obě továrny patřily v té době na špičku a Fiat 124, který nakonec Moskva zvolila, byl v roce 1967 vyhlášen evropským autem roku. A během let se kromě SSSR vyráběl také ve Španělsku, Turecku, Jižní Africe nebo Jižní Koreji.
Toljatti jako vzpomínka na italského komunistu
Dohodu o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu podepsal Fiat se sovětským ministerstvem zahraničního obchodu v srpnu 1966. Na smlouvu ihned navázaly přípravy, za místo budoucího závodu bylo zvoleno město Toljatti, někdejší Stavropol na Volze, v roce 1964 přejmenované – týden po jeho smrti – po vůdci italských komunistů Palmiru Togliattim. Zde za vydatné pomoci Italů vyrostl během čtyř let Volžský automobilový závod (VAZ), mamutí továrna vybavená nejmodernější technikou.
Za továrnu a licenci SSSR zaplatil mimo jiné dodávkou surovin a ocelových plechů. Pro drsné prostředí sovětských cest dostal „fiat z Toljatti“ odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor, jeho zajímavostí byla v první sérii pro jistotu také startovací klika. A název Žiguli podle nedalekých kopců.
V zahraničí, na autosalonu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se ovšem vžil hlavně původní název počeštěný na „žigulík“.
Na domácím sovětském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, a to nejen na trzích satelitů Moskvy. Tam patřilo kvůli obecně chudé nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit.
Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kilo nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).
Škoda musela stopnout ambiciózní projekt
V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se žádaným zbožím i symbolem postavení. VAZ 2101 – a především některé další modely z Toljatti – totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. A to i proto, že kvůli zahájení výroby v SSSR musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by ladám příliš konkuroval.
Do roku 1989 se v Československu prodalo přes 365 tisíc vozů Lada (oblíbený byl například VAZ 2106 – Lada 1600 z roku 1977) a zákazníky by jich našlo i více – ovšem nebyly k mání. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120 tisíc zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem deseti tisíc kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem opadl takřka k nule. Nicméně v Rusku a dalších postsovětských zemích si auta z Toljatti svou popularitu udržela ještě několik dekád.
Původní VAZ 2101 vydržel ve výrobním programu až do roku 1988, kdy už z továrny zároveň vyjížděly modernizované deriváty nebo moderně pojatá Lada Samara – a kdy už také v Itálii původní Fiat 124 (vyráběn 1966 až 1974) dávno nahradily modely Fiat 131 a později Fiat Regata. Vozy s náhonem na zadní kola se pak v Rusku vyráběly více než čtyřicet let. Poslední kombík VAZ 2104, v jehož hranatých liniích byl snadno k rozeznání původní „žigulík“, opustil továrnu v Iževsku až v září 2012.
