V Rusku jsou označováni za zrádce, rodina se jich zřekla, ale svůj postoj k válečnému konfliktu by nezměnili. I proto, že na vlastní oči viděli, co se na frontě ve jménu „speciální vojenské operace“, jak Kreml oficiálně nazývá svou agresi, děje. Ruská nezávislá zpravodajská stanice iStories hovořila s několika dezertéry, kterým jejich svědomí nedovolilo dále bojovat na Ukrajině, kam se původně přesunuli v únoru loňského roku na tréninkové cvičení.
Zemřít v zákopu kvůli ambicím jednoho šílence? Rozhodně ne, říkají ruští dezertéři
Alexander se na vojenskou akademii přihlásil po střední škole. „Nemůžu říct, že šlo o moje rozhodnutí – rodiče na tom trvali. V provinciích totiž není mnoho způsobů, jak si vydělat peníze. Dospěl jsem k závěru, že je to dobrá volba, neboť nejsem z bohaté rodiny,“ vysvětlil.
Do armády vstoupil v roce 2016 a velmi rychle začal pochybovat o tom, zda je na správném místě. „Lidé v ní jsou, omlouvám se, většinou idioti. Den po nástupu jsem i proto sepsal výpověď a odnesl ji veliteli, na což moji příbuzní zareagovali větami: Jsi zrádce rodiny. Armáda je jedinečnou šancí v životě. Nemáš jinou možnost,“ pokračoval Alexander.
„V podobném duchu se mnou hovořil i velitel. ,V armádě je všechno skvělé, poskytneme ti lékařskou péči, dobré vzdělání, budeš nosit uniformu, budeš mít plat a stabilitu.‘ Napsal jsem ještě pár rezignací, ale v armádě jsem zůstal, protože na tom trvala moje matka.“
„Zhruba půl roku před začátkem války jsem opustil svou jednotku, koupil letenku a zamířil na týden domů. Každý den jsem psal rezignace, následně je nosil veliteli a on je přímo přede mnou trhal. V normální práci přijdete, dáte výpověď a do dvou týdnů vás musí propustit. V ruské armádě ne,“ zdůraznil.
„Cvičení“ na Krymu
„Začátkem loňského roku nám bylo řečeno, že pojedeme na tréninkové cvičení do anektovaného Krymu. Velitel jednotky oznámil, že nikdo z nás nepůjde bojovat. Jeho monolog většinu vojáků ovlivnil. Někteří věřili, že nás opravdu čeká výcvik, jiní tušili, že dojde ke střetům, ale nikoho ani na chvíli nenapadlo, že začne válka,“ vyprávěl Rus.
Situaci, do níž se dostal, začal Alexander řešit právní cestou. „Doporučili mi, abych napsal dopis o odmítnutí odejít na frontu. Věděl jsem, že to nic nezmění, ale zkusil jsem to. Velitel na papír s mojí rezignací nakreslil velký penis. To bylo vše,“ popsal.
„V únoru jsme pak vyrazili na Krym. Fakt, že se nejedná o cvičení, jsem si uvědomil v rozmezí 15. a 16. února, kdy začaly přicházet bojové rozkazy umožňující pohyb tanků po asfaltové cestě. Tehdy jsem si uvědomil, že se chystá něco opravdu velkého.“
Na ukrajinském území pobýval Alexander od února do srpna loňského roku. „Žádného boje jsem se nezúčastnil. Mým úkolem bylo zajistit zásoby. Často jsme však byli pod palbou, skrývali se ve sklepích a v zákopech. Měl jsem zbraň, ale nestřílel jsem,“ ujišťoval.
Rozsudek smrti během dvou minut
„Jednou jsme se přesouvali v koloně do jedné z osad a narazili na auto, ve kterém byli tři muži. Šel jsem kolem, když naši vojáci ze speciálních jednotek Ukrajince v civilu svlékli do půli pasu. Velitel krátce nato nařídil, aby byli zastřeleni. Už jsem byl dále, ale slyšel jsem rozkaz v rádiu a následně tři výstřely. Těžko mohlo jít o něco jiného. Z jakého důvodu byli odsouzeni k smrti, nevím, ale jsem si jistý, že nebyli vyslýcháni. Od jejich zajetí totiž uplynuly jen dvě minuty.“
Tento zážitek utvrdil Alexandera v tom, že musí armádu za každou cenu opustit. „V polovině léta nás začali posílat na dovolenou do Ruska. Napsal jsem další rezignační dopis s tím, že odmítám vykonávat jakékoli povinnosti. K mému překvapení byla začátkem září svolána komise, která jednomyslně rozhodla o mém odvolání. Jenže v září začala mobilizace a bylo mi oznámeno: ,Sbal si kufry, jdeš zpátky.‘ V tu chvíli jsem si uvědomil, že se vrátit na frontu z morálního hlediska nemůžu.“
„Vzhledem k faktu, že jsem měl pouze ruský interní pas, jsem si musel pro útěk vybrat Arménii, nebo Kazachstán. Zamířil jsem do Kazachstánu, protože to byla bližší a levnější varianta. Příbuzní mě v tomto rozhodnutí nepodporovali, označili mě za zrádce a dodali, že když bude potřeba, sami se chopí zbraně a půjdou do války. Dodnes nejsme žádném v kontaktu,“ zakončil svůj příběh Alexander.
Všem, kteří uvažují o podpisu kontraktu s ruskou armádou vzkázal: „Za žádných okolností to nedělejte. Ohrozí to váš život, zdraví a svobodu. Tohle není vaše válka. Pokud máte cestovní pas, zkuste získat vízum v jiné zemi. Je to stresující kvůli nejisté budoucnosti, ale mnohem lepší než být na frontě.“
V podobném duchu hovořili také Dmitrij a Jevgenij – další vojáci, jenž se rozhodli opustit vlast. „V jednu chvíli jsem začal přemýšlet o smrti. Chtěl jsem, aby tohle všechno skončilo. Po krátké úvaze jsem následně dospěl k závěru, že jsem připraven položit život za Rusko a bránit ho před nepřáteli v případě jejich útoku, ale rozhodně ne po boku kriminálníků a zlodějů kvůli ambicím jednoho šílence,“ uvedl Jevgenij.
Azyl místo věznění
Spousta zpráv z Ukrajiny referuje také o ruských brancích, kteří byli vězněni – občas zamčeni ve sklepích nebo suterénech – za to, že odmítli bojovat. Jiní byli posláni na frontu bez řádného vybavení a výcviku nebo čelili otřesným podmínkám – snášeli zimu, hlad i týrání ze strany velitelů.
Ruští dezertéři byli údajně na ukrajinském území i popravováni. Server Euronews zároveň informoval o tom, že k prosazení disciplíny u nespokojených jednotek byli často využíváni čečenští bojovníci.
Alternativu oproti zmíněnému útěku do Kazachstánu či Arménie představila před měsícem například Francie, jež nabízí Rusům odmítajícím bojovat politický azyl. Tamější národní azylový soud oznámil, že žadatel o azyl musí jen „poskytnout důkaz, že byl skutečně povolán sloužit v ozbrojených silách“.
V usnesení soudu se píše, že Rusům, kteří se odmítli účastnit války na Ukrajině, může být udělen status uprchlíka, pokud by jejich vstup do armády způsobil, že by se pravděpodobně dopustili válečných zločinů. Ve svém rozhodnutí – vyneseném devítičlennou porotou – soud poukazuje na to, že se ruská armáda dopustila rozsáhlých útoků na civilisty, znásilňování a nezákonné deportace ukrajinských dětí.
Soud se domnívá, že mobilizace vyhlášená prezidentem Vladimirem Putinem by se mohla týkat velké části ruské populace. Vojenská záloha totiž zahrnuje všechny muže ve věku od 18 do 50 let s výjimkou invalidů.