Napomáháním povstalcům na východě Ukrajiny se Rusko dopouští podpory terorismu. Před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu to uvedla náměstkyně ukrajinského ministra zahraničí Olena Zerkalová. Ukrajina Rusko u soudu zažalovala v lednu.
Ukrajina vs. Rusko před soudem. Mezinárodní tribunál řeší obvinění z podpory terorismu
Podle političky Rusko dodává separatistům zbraně, munici i peníze a na anektovaném Krymu diskriminuje lidi, kteří nejsou Rusové. „Tento případ ukáže, zda se mezinárodní právní řád dokáže postavit silným zemím, které porušují právo a nerespektují lidská práva,“ řekla Zerkalová před senátem 16 soudců.
Ukrajina chce, aby soud, který řeší spory mezi státy a zabývá se rovněž sestřelením malajsijského letadla v roce 2014 nad východní Ukrajinou, rozhodl o porušování dohod o financování terorismu a o rasové diskriminaci, jíž se Rusko podle Kyjeva dopouští na Ukrajině.
obrázek
Soudní řízení může trvat měsíce, ale i roky. V rámci týdnů by ale soudci mohli nařídit předběžná opatření v podobě zastavení financování povstalců a diskriminace obyvatel neruského původu. Rusko má svůj právní názor soudu přednést v úterý.
Ukrajina již dříve zažalovala Rusko kvůli zcizení ropných zdrojů u Krymu, jakož i kvůli znečištění ukrajinského území s negativními dopady na Černé moře, a to i během stavby mostu, který má propojit pevninské Rusko s Krymem.
GALERIE
Krymský most bude nejdelší v Rusku – 19 kilometrů. O spojení poloostrova s pevninou přes Kerčský průliv už se pokoušel car i Hitler.
Rusko anektovalo Krym v březnu 2014 po referendu, jehož legitimitu Ukrajina a většina členských států OSN neuznává. Anexe Krymu byla jedním z důvodů, proč Západ zavedl proti Rusku sankce. Moskva účast v konfliktu na východě Ukrajiny popírá, stejně jako pronásledování krymských Tatarů, jejichž předáci zůstali loajální Kyjevu.
Horko v mrazivé metropoli
Právě Kyjev se stal dějištěm otevřené války, a to s kulisami, které evropská velkoměsta dlouho nezažila. Vše propuklo poté, co vláda tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče na podzim 2013 překvapila všechny od Bruselu po samotný Kyjev. Navzdory dlouhodobým slibům odmítla uzavřít asociační dohodu s EU – ve prospěch užších vazeb s Ruskem.
Překvapivý krok takřka přes noc položil rozbušku napříč ukrajinskou společností. Tisíce lidí zejména ze západní části země dorazily na masové demonstrace a obsadily centrální náměstí Nezávislosti (Majdan). Improvizovaná „evropská pevnost“ demonstrantů uprostřed Kyjeva se nesla v duchu zrady: hlava státu podle nich vyměnila svou zemi za vlastní zájmy.
V mrazivých dnech února 2014 však dolehla na poklidný protest horká fáze. Během dvou dnů zemřelo při potyčkách policie s demonstranty 88 lidí. K masakru v ulicích Kyjeva „přispěly“ na jedné straně nacionalističtí radikálové z řad Pravého sektoru, na straně druhé pak bezskrupulózní akty přivolaných jednotek. Když policie obrátila na demonstranty ostré náboje, vládě i zahraničním politikům došlo, že musí za každou cenu zakročit.
GALERIE
Upozornění: Obsahuje drastické záběry
Vše se snažilo zachránit trio evropských diplomatů, kteří přijeli do Kyjeva jednat přímo s prezidentem. Příští den už se zdálo, že Janukovyč svolil k dohodě s opozicí, místo televizního vystoupení ale z Kyjeva uprchl a vzkázal, že jde o státní převrat. Parlament mezitím schválil jeho sesazení a také volby na 25. května.
Boj o Krym
Zatímco v Kyjevě vše přijímali s potleskem a ukrajinskými vlajkami, ve stovky kilometrů vzdáleném Donbasu se tou dobou schylovalo k občanské válce. Napětí se ale v tu dobu přelilo hlavně do jeho jižního výběžku – Krymu.
Ulice krymských měst začaly zaplňovat známí „zelení mužíčci“, úvahy tamního parlamentu zase konkrétní termín pro referendum. Už tehdy přitom bylo o budoucím výsledku prakticky jasno – vzhledem k většinově proruským náladám, armádnímu (tehdy skrývanému) i propagandistickému (naopak otevřenému) dozoru Moskvy.
GALERIE
Potravinová blokáda Krymu
Přišel 16. březen 2014 a výsledkově jasné hlasování – Krym chce většinově zpět do ruské náruče. Místo spojené s pradávnými kořeny ruského národa (křest knížete Vladimíra I.) bylo už dlouho rozpolceným výběžkem na mapě Ukrajiny – minimálně od roku 1954, kdy sovětský vůdce Nikita Chruščov Krym daroval Ukrajině. Co začalo jako akt dobré vůle, ale v očích mnoha místních zaselo po celé dekády křivdu.
Trvalo 60 let, než se krymští Rusové dočkali opětovného svazku s Moskvou. Vzájemná role tamních komunit se právě před třemi roky obrátila: vnitřně pokořeným Rusům se znovu navrátila hrdost, naopak pro krymské Tatary začaly zlé časy.
Donbas proti všem
Touto cestou se inspiroval i zbytek východní Ukrajiny, i když místo hlasovacích lístků volí otevřenou bitvu. Proruští separatisté svádí s armádou už tři roky těžkopádný boj – s krátkými epizodami příměří.
Konflikt na Donbasu si od dubna 2014 vyžádal skoro 10 tisíc obětí, další dva miliony musely opustit svá obydlí: často v místě samozvaných povstaleckých republik v okolí Doněcku a Luhansku. Konflikt měly ukončit mírové dohody dojednané během čtyřstranných jednání v Minsku v únoru 2015. Moskva a Kyjev se ale vzájemně obviňují z jejich sabotování.