Turecko se ohlíží za nejhroznějšími zemětřeseními ve své moderní historii. Před dvěma lety dosáhly bezmála osmi stupňů Richterovy škály a zničily území asi čtyřikrát větší než Česko. Zahynulo přes 53 tisíc lidí – dalších minimálně šest tisíc pak v sousední Sýrii. Statisíce přeživších stále existují v provizoriu.
Turecko si připomíná dva roky od katastrofálních zemětřesení
3 minuty
Události: Dva roky od zemětřesení v Turecku
Nezapomeneme a neodpustíme, zní vzkaz pietního průvodu v jihoturecké Antakyi. Druhé výročí ničivých zemětřesení připomnělo, jak živé je trauma, které katastrofa způsobila.
Jedním z mnoha lidí, kterým se během pár vteřin změnil život, je Türkan Akkoçová. V troskách zemřeli její rodiče a bratr. „Marně hledám slova. Naše rodina je rozvrácená. Můj život je vzhůru nohama,“ říká pozůstalá.
Podobně pomalu jako psychické rány se hojí ty fyzické. Tempo obnovy je výrazně pozadu za vládními sliby. Dva roky po zemětřesení není hotová ani třetina z přislíbených šesti set padesáti tisíc nových bytů. Podle Červeného kříže téměř půl milionu lidí stále žije v kontejnerových táborech. „Všechny potíže a bolest prožíváme zas a znovu. Vlastně naši mysl nikdy neopouštějí,“ popisuje přeživší.
Zůstávají nezvěstní
I dva roky po zemětřesení zůstává počet nezvěstných nejasný, píše BBC, podle níž v dubnu 2023 tehdejší ministr vnitra uvedl, že „byla podána žádost o pohřešování 297 osob, z toho 86 dětí“. V listopadu 2024 současný ministr vnitra Ali Yerlikaya oznámil, že se stále pohřešuje 75 lidí a že třicet z nich jsou děti.
BBC přináší příběh tehdy čtyřletého Emira, který byl 6. února 2023 doma se svou rodinou, když Turecko zasáhla dvě ničivá zemětřesení. Těla jeho matky, otce a desetiletého bratra byla nalezena v troskách jejich obytného bloku ve městě Antakya na hranicích se Sýrií. Po něm však nezůstalo ani stopy.
Po dvou letech je Emir stále nezvěstný. Emirova teta Nursen Kisa přijela ke zřícené budově v Antakyi hodinu po zemětřesení a čekala u trosek více než dva týdny, zatímco pokračovaly pátrací a záchranné operace. „Mysleli jsme, že ho najdeme, nebo alespoň kousek jeho oblečení, nějaké pozůstatky, nějakou stopu. Ale nic takového jsme nenašli. Ani v troskách, ani mezi těly,“ řekla.
Na policii podala žádost o evidování pohřešovaného, ale po třech měsících jí úřady zavolaly, že nemají žádné dokumenty o tom, že by Emir byl pohřešovaný. Její původní dotaz se tak nejspíš ztratil, takže celý proces musel začít od začátku. Mezitím Kisa zveřejnila fotografie svého synovce na všech sociálních sítích v naději, že ho někdo pozná. Navštívila desítky sirotčinců po celém Turecku.
Ostatky její sestry byly exhumovány, aby mohly být porovnány vzorky DNA s ostatky, které ještě nebyly identifikovány. Žádná z jejích snah však nebyla úspěšná.
Pozůstalí si stěžují na pomalou spravedlnost. Turecké soudy odsoudily desítky majitelů zřícených budov a stavařů. Ze stovek běžících procesů se jen zlomek týká státních úředníků, kteří měli dohlížet na dodržování stavebních pravidel.
V Istanbulu je pětina budov riziková
Výročí zemětřesení v Turecku připomíná, co bylo, a také, co být může. Připomíná, jak nepřipravený je na silné otřesy Istanbul. Šestnáctimilionové velkoměsto ležící jen dvacet kilometrů od tektonického zlomu. Kritici mluví o ignorování rizik a neregulované výstavbě.
Vláda vypočítává, že pětina budov ve městě spadá do kategorie rizikových. Podle tureckého ministra urbanizace Murata Kuruma je ze sedmi a půl milionu budov v Istanbulu jeden a půl milionu vysoce rizikových.
Experti varují, že další zanedbávání prevence v tektonicky aktivní oblasti může být fatální. Podle seismologů totiž není otázka jestli, ale kdy silné zemětřesení přijde.
