Proces ústavní žaloby proti prezidentu Donaldu Trumpovi vstupuje v pátek do kritické fáze. Demokraté potřebují čtyři republikánské hlasy k předvolání svědků, jeden z umírněných senátorů za republikánskou stranu Lamar Alexander ale avizoval, že bude proti. Republikáni přesto nevylučují, že se proces protáhne do nadcházejícícho týdne. Na tuto variantu se podle CNN chystá i Bílý dům. Teoreticky by však mohl být Trump osvobozen už v pátek.
Žalobci i obhájci prezidenta mají čtyři hodiny na to, aby přednesli svá závěrečná prohlášení, a dojít by mohlo i k samotnému hlasování o impeachmentu. Republikánský senátor John Cornyn ale varoval, že proces se i přes odmítnutí svědků může protáhnout do příštího týdne.
Podle CNN šéf senátních republikánů Mitch McConnell uvažuje o zakončení procesu až příští týden ve středu. Bílý dům ale upřednostňuje Trumpovo osvobození v úterý, kdy prezident v Kongresu přednese tradiční poselství o stavu unie, tvrdí CNN.
Aby bylo možné v procesu jakkoli pokročit, je ve stočlenném Senátu vždy nutná většina 51 hlasů. Republikáni sice drží 53 křesel, ale případný velký počet návrhů demokratů a také poradní debaty mohou další postup značně protáhnout.
Pokud se demokraté rozhodnou pro zdržovací taktiku, chtějí republikáni slyšení odročit na sobotu. Když se bude situace v sobotu opakovat, je možné odročení na pondělí.
Nejmenovaný činitel Bílého domu řekl televizi CNN, že takový vývoj vyloučen není. „Za dvacet let si ale všichni budou pamatovat osvobození, ne časový harmonogram,“ dodal.
Podle republikána Alexandera nejsou další důkazy nutné. Demokraté sice podle senátora za Tennessee dokázali, že Trump se v úřadu choval „nevhodně“, jeho činy ale nesplňují vysokou laťku potřebnou pro sesazení prezidenta z funkce.
„Otázka nestojí tak, jestli se prezident provinil, ale jestli by měli rozhodnout o tom, co s tím udělat, Spojené státy nebo američtí občané. Věřím, že ústava si žádá, aby takové rozhodnutí udělali občané v prezidentských volbách,“ nechal se slyšet senátor.
Alexander byl jedním ze čtyř senátorů, u nichž demokraté doufali, že by mohli hlasovat pro předvolání klíčových svědků. Senátoři Mitt Romney a Susan Collinsová už avizovali, že pro demokratický návrh zvednou ruku. Alexanderovo odmítnutí ale znamená, že republikáni snahu svých politických oponentů zvládnou zablokovat.
Demokraté usilovali zejména o výslech bývalého Trumpova bezpečnostního poradce Johna Boltona, úřadujícího personálního šéfa Bílého domu Micka Mulvaneyho a ministra zahraničí Mikea Pompea.
Zvlášť klíčový byl pro demokraty prvně jmenovaný. Bolton totiž ve své chystané knize podle The New York Times tvrdí, že prezident mu výslovně řekl, že vojenská pomoc Ukrajině je pozdržena kvůli získání kompromitujících materiálů o demokratickém kandidátu na prezidenta Joeu Bidenovi.
Odvolat prezidenta z funkce by musela dvoutřetinová většina, což většina analytiků považuje v republikány ovládané horní komoře Kongresu za prakticky nemožné. O každém ze dvou článků impeachmentu – o zneužití úřadu a obstrukcích Kongresu – mají senátoři hlasovat zvlášť.
- VENEZUELA ‒ V květnu 1993 rezignoval prezident Carlos Andrés Pérez poté, co Nejvyšší soud poměrem hlasů 9:0 rozhodl o naplnění skutkové podstaty obvinění z korupce. Parlament to poté potvrdil 31. srpna 1993.
- EKVÁDOR ‒ „Pro fyzickou a mentální neschopnost“ sesadil 6. února 1997 parlament prezidenta Abdalá Bucarama, pouhého půl roku po jeho nástupu do funkce. Ukončení mandátu prezidenta Lucia Gutiérreze odhlasoval 20. dubna 2005 parlament. Jeho odstoupení požadovaly při demonstracích desetitisíce lidí, demonstranti vinili prezidenta z porušování ústavy a zasahování do nezávislé justice.
- PERU ‒ Parlament 21. listopadu 2000 odhlasoval sesazení dosavadního prezidenta Alberta Fujimoriho pro „permanentní morální neschopnost“. Fujimori odjel ze země a žil v Japonsku, v listopadu 2005 byl zatčen v Santiagu de Chile a v dubnu 2009 odsouzen k 25 letům vězení za porušování lidských práv, únosy a za podíl na zabití 25 lidí v roce 1991 a 1992.
- INDONÉSIE ‒ Parlament 23. července 2001 sesadil z funkce prezidenta Abdurrahmana Wahida pro nekompetentnost a podíl na dvou korupčních skandálech. Wahid několik hodin předtím vyhlásil výjimečný stav, avšak policie a armáda vyhlášení ignorovaly.
- LITVA ‒ Parlament odvolal 6. dubna 2004 z funkce prezidenta Rolandase Paksase po 15 měsících u moci kvůli porušení ústavy. Paksas byl obviněn ze styků s organizovaným zločinem. Do vyšší politiky se vrátil již v roce 2009, kdy byl zvolen do Evropského parlamentu za svou populistickou stranu Pořádek a spravedlnost. Paksas se stal prvním prezidentem v Evropě, který byl sesazen ústavním způsobem (pouze v Rusku zahájil v roce 1999 parlament ovládaný komunisty proces odvolání z funkce proti prezidentu Borisi Jelcinovi, ale až do konce jej nedovedl).
- PARAGUAY ‒ Prezidenta Fernanda Luga sesadil 22. června 2012 parlament z funkce kvůli odpovědnosti za smrt 17 lidí (šesti policistů a 11 rolníků) při ozbrojeném incidentu, který doprovázel pozemkové spory.
- BRAZÍLIE ‒ Brazilský Senát v srpnu 2016 definitivně odvolal z funkce prezidentku Dilmu Rousseffovou. Pro sesazení hlavy státu, obžalované z manipulace s výsledky státního rozpočtu před prezidentskými volbami, aby zamaskovala rostoucí schodek, hlasovala výrazná většina 61 senátorů, proti bylo 20. Prezidentský úřad převzal viceprezident Michel Temer. Rousseffová byla druhým brazilským prezidentem, který čelil sesazení parlamentem. V roce 1992 tento osud potkal prezidenta Fernanda Collora de Mello, který měl mít aktivní podíl na miliardové aféře a byl ještě před procesem donucen abdikovat.
- JIŽNÍ KOREA ‒ Ústavní soud 10. března 2017 zbavil moci prezidentku Pak Kun-hje, kterou loni v prosinci parlament kvůli korupčnímu skandálu dočasně odvolal. Soud verdiktem formálně ukončil proces prezidentčina sesazení. Pak Kun-hje, první žena v čele Jižní Koreje, je druhou hlavou státu, kterou jihokorejský parlament odvolal. V roce 2004 se takzvaný impeachment týkal prezidenta Ro Mu-hjona, kterému ale ústavní soud následně pravomoci vrátil.
