Poté, co se iráčtí Kurdové v referendu vyjádřili pro nezávislost, snaží se Irák, Írán a Turecko oblast izolovat od zbytku světa. Ekonomika v regionu je ale natolik propojená, že každá rána mířená na Kurdy se vrátí jako bumerang. Ve hře jsou navíc bohatá naleziště ropy.
Hraniční přechod Ibrahim Al-Chalil na severu Iráku je klíčový pro místní byznys. Téměř měsíc od chvíle, kdy Kurdistán rozhodl v referendu o své nezávislosti, se tam téměř nic nezměnilo, a to navzdory výhrůžkám Ankary.
„Denně přijíždí z Turecka do Iráku sedmdesát až osmdesát kamionů naplněných zbožím. Devadesát procent jich jede do Bagdádu, Basry, Násiríje a Nadžafu. Kurdistán je tedy tranzitním místem,“ říká kurdský obchodník Hani Anis.
Ankara s kurdskou nezávislostí nesouhlasí a snaží se od ní Kurdy už týdny odradit, jak jen to jde. „Odteď žádné letadlo směřující do severního Iráku nesmí využít turecký vzdušný prostor. A vstoupit do něj nesmí ani letadlo, které na tamních letištích odstartuje,“ uvedl mluvčí turecké vlády Bekir Bozdag.
S trháním ekonomické sítě v regionu ovšem Ankara otálí. Dobře si totiž uvědomuje, že izolace Kurdistánu nepoškodí jen Kurdy, ale tvrdý dopad bude mít nakonec i na další státy, Turecko nevyjímaje. „Veškeré zboží, které tudy projde, je z Turecka. Takže když se zavře hranice s Tureckem, Turecko zkolabuje. A Bagdád také,“ dodává obchodník Mohsen Hassan.
Otazník se vznáší i nad tím, co bude nakonec s ropou v iráckém Kurdistánu. Oblast je zvyklá vytěžit denně na 650 tisíc barelů, tedy asi patnáct procent irácké a zhruba sedm desetin světové produkce ropy. Irák se proto zejména bohatá naleziště snaží získat do svých rukou. Třeba v případě Kirkúku už se mu to podařilo.
Kromě Bagdádu a Ankary tlačí na Kurdy i Írán. Ten už hranici, která s jejich územím sousedí, uzavřel. Nad Kurdistánem se teď vznáší ještě jedna hrozba: pokud ho Ankara odpojí od ropovodů, díky kterým vyváží přes turecké území ropu, přijde oblast o podstatnou část svých příjmů.
