Nové a stále častější střety a téměř žádná vize trvalého řešení. To je ve zkratce obrázek současné fáze izraelsko-palestinského konfliktu. A přesto v chystaných izraelských volbách tato otázka nehraje zásadní roli. Je to obrovský kontrast oproti situaci před dvaceti lety, tedy době, kdy vrcholila takzvaná druhá intifáda.
Před dvaceti lety při volbách v Izraeli vrcholila druhá intifáda. Dnes je situace klidnější
Horizont ČT24: Před 20 lety zuřila během izraelských voleb intifáda (zdroj: ČT24)
Před dvaceti lety se největší výhoda Bajt Džalá, tedy panoramatický výhled, stala i jejím prokletím. Čtvrť totiž obsadili palestinští ozbrojenci.
„My jsme nevěděli, co jsou ti lidé zač. Měli zahalené obličeje. Vůbec jsme je neznali,“ vzpomíná majitel tamní restaurace Fádí Barham. Nezvaní hosté začali místo pokrmů servírovat střely nedalekému židovskému předměstí Jeruzaléma.
Palestinské Bajt Džalá a židovské Gilo dělí jen jeden kilometr. Životy lidí v první řadě domů byly v neustálém ohrožení. Izraelská armáda odpovídala střelbou na palestinskou stranu údolí. A koncem března 2002 vjely izraelské tanky do palestinských měst, včetně Bajt Džalá. „Stát Izrael se nachází ve válce s teroristy. Tato válka nám byla vnucena, nevybrali jsme si ji,“ tvrdil tehdy předseda vlády Izraele Ariel Šaron ve veřejnoprávní televizi KAN.
Tohle je minulost, dnes sem zase chodí na jídlo Arabové i Izraelci. Údolí je však pořád předělem dvou světů. Ke každé cestě do Jeruzaléma nebo Tel Avivu potřebuje Barham speciální izraelské povolení. „Můj bratr jel v létě k moři do Tel Avivu se vykoupat. Moje děti mi říkaly: ,Tati, pojeďme se strýčkem.‘ Já jim musel říct, že to nejde, protože mám bílou, palestinskou SPZ a můj bratr má žlutou, izraelskou,“ konstatuje Fádí Barham.
Dlouhé čekání na kontrolních stanovištích zažívají mnozí Palestinci, i když cestují jen po Západním břehu. „Oni nám mluví i do těch nejdrobnějších detailů našich životů a kladou nám mnoho překážek,“ stěžuje si palestinský ministr hospodářství Chalíd Osaily.
Mnozí Izraelci zase stále nezapomněli na sebevražedné atentáty a střely vypalované na jejich domy před 20 lety. A palestinské vládě v Ramalláhu vyčítají, že vnitřně nepřijala existenci židovského státu. „Jediné, o co jim jde, je démonizovat a delegitimizovat Izrael,“ myslí si Ron Prosor, bývalý velvyslanec Izraele při OSN. K válce má teď situace na Západním břehu daleko, k míru ale také.
Kalousová: Izraelci ztratili naději
Ředitelka Herzlova centra izraelských studií Irena Kalhousová se domnívá, že důvodem, proč na izraelské domácí scéně nejsou vzájemné vztahy mezi státy aktuální, je, že Izraelci ztratili naději, že vůbec je možné se s Palestinci dohodnout. „To je jejich perspektiva, že to zkoušeli opakovaně, dokonce nabídli Palestincům ze své strany velké ústupky, ale ti přesto odmítli. Ztratili tudíž sílu, vůli nebo naději cokoli domlouvat a místo toho dávají přednost jakémusi udržování konfliktu,“ podotkla jako host Horizontu ČT24.
„Co se týče mezinárodního společenství, to je také unavené a těch světových konfliktů, které jsou mnohem zásadnější a mají dopad na mnohem větší počet obyvatel, je tolik, že na tento stále třímající, ale nikoli horký konflikt, už politici rezignovali,“ zhodnotila Kalousová.
Podle ní má situace potenciál přerůst v další intifádu, protože palestinská populace je velmi mladá a velká část Palestinců už si nepamatuje hrůzu druhé intifády. „Mohou si říct, že vzhledem k tomu, že mírovým postupem ničeho nedosáhli, je potřeba přistoupit opět k násilnému. Navíc si myslím, že většina Palestinců ztrácí naději v dvoustátní řešení kvůli pokračující okupaci Západního břehu,“ míní analytička.
Netroufá si odhadnout, v čem by se intifády lišily, ta další by však podle ní byla krvavá a byla by jiná, protože Izrael postavil mezitím zeď mezi Západním břehem Jordánu a Izraelem. „Někde je to plot, někde vysoká betonová zeď. Nicméně bezpochyby by to bylo o tom násilí na Západním břehu, spíše než v Izraeli, a je otázka, jak by se zachovali Palestinci žijící v Izraeli nebo izraelští Arabové,“ předesílá Kalousová.