Ruský politik Lev Trockij sehrál důležitou roli během bolševické revoluce v roce 1917, když byl jejím druhým mužem hned po Vladimíru Iljiči Leninovi. Po Leninově smrti se stal také vůdcem vnitrostranické opozice, prosazoval omezení moci politbyra a demokracii ve straně. Kvůli kritice Josifa Stalina, který ho vnímal jako protivníka, ale musel v roce 1929 ze Sovětského svazu emigrovat a sedm let na to byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Stalin ho nechal zavraždit v nuceném mexickém exilu – 21. srpna 1940.
Lev Trockij se narodil 7. listopadu 1879 v obci Janovka na Ukrajině. V šestnácti se jako student matematiky zapojil do marxistické organizace, kam ho zavedla o šest let starší revolucionářka Alexandra Sokolovská. Později si ji vzal za ženu a společně byli posláni do vyhnanství na Sibiř, kde se jim narodily dvě dcery.
Roku 1902 Trockij uprchl do Evropy, kde se setkal právě s dalším odpůrcem tehdejšího carského Ruska – Vladimírem Iljičem Leninem. Tehdy také začal užívat pseudonym Trockij údajně podle jednoho dozorce ze sibiřského vyhnanství. Původním jménem byl Leib Bronštejn.
O tři roky později se Trockij do Ruska vrátil. V Petrohradě řídil neúspěšnou revoluci a byl znovu poslán na Sibiř. Opět se mu ale podařilo uprchnout do Evropy.
Druhý muž revoluce
V roce 1917 se stal po Leninovi druhým mužem říjnové revoluce, ale podle některých to byl právě on, kdo události naplánoval. Následně dělal lidového komisaře pro zahraniční věci a v letech 1918 až 1920 jako komisař pro záležitosti armády vybudoval a dohlížel na organizaci Rudé armády.
O zásadnějším podílu Trockého na revoluci, než jaký mu je přisuzován, se spekuluje, protože byl velmi zdatný organizátor. Někteří historikové tvrdí, že kdyby se k moci v Sovětském svazu místo Stalina dostal Trockij, zanechal by po sobě méně mrtvých.
„Revoluce musí dosáhnout svého cíle všemi prostředky včetně ozbrojeného povstání a teroru,“ hlásal ale Trockij, který prosazoval permanentní revoluci a její rozšíření spolu s marxistickými myšlenkami do okolních zemí.
Nebezpečí pro režim i z exilu
Po Leninově smrti v roce 1924 se Trockij stává vůdcem opozice. Prosazoval mimo jiné omezení moci nejvyššího orgánu Komunistické strany politbyra a větší demokracii v partaji. Postupně ale se svými postoji zůstává čím dál více izolován. K tomu kromě názorových neshod přispěla i jeho arogance a židovský původ.
V roce 1927 byl Trockij vyloučen z komunistické strany, v lednu 1928 vystěhován do Kazachstánu a rok nato byl vypovězen ze Sovětského svazu. Čtyři roky pak strávil v Turecku, dva ve Francii a dva v Norsku, než začátkem roku 1937 zakotvil v Mexiku.
I v exilu pokračoval Trockij v kritice Stalinova režimu. Označoval ho za byrokratický absolutismus, stále ale zůstával věrný levicovým myšlenkám. Roku 1930 založil Mezinárodní levou opozici. O Stalinových praktikách psal i v několika knihách jako Stalinovy zločiny či Zrazená revoluce.
Po příjezdu do Mexika bydlel Trockij u malíře Diega Rivery. S jeho ženou malířkou Fridou Kahlo měl milostný poměr. Kvůli aféře i politickým sporům s Riverou se v roce 1939 z domu odstěhoval do jiné vily v městě Coyoacánu, kde je dnes jeho muzeum. Tento dům Trockij přeměnil ve střeženou pevnost s početnou ochrankou. V roce 1936 ho totiž v Moskvě odsoudili k trestu smrti.
Pokusy o atentát
Sovětské tajné služby plánovaly likvidaci Trockého různými způsoby, ať už to byla otravou jídlem, výbuchem v domě, explozí v automobilu, uškrcením, dýkou, ranou do hlavy nebo výstřelem. V noci z 23. na 24. května 1940 přepadla Trockého vilu dvacítka mužů pod vedením mexického malíře Davida Alfara Siqueirose, která doslova rozstřílela ložnici. Trockij a jeho žena jako zázrakem přežili, když se vrhli pod postel.
Druhý pokus o atentát provedl šestadvacetiletý Katalánec Ramón Mercader, který pronikl do Trockého nejbližšího okolí jako snoubenec sestry jeho sekretářky. Po několika návštěvách se mu jako novináři, který žádá o zredigování článku, podařilo zůstat s Trockým o samotě a praštit ho do hlavy cepínem. Stalo se to 20. srpna 1940.
Trockého následně převezli do nemocnice, kde druhý den zemřel. Vraha zatkli na místě činu a posléze v Mexiku odsoudili ke dvaceti letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odjel Mercader do SSSR, kde mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.
