U ukrajinského Kupjansku se sice momentálně bojuje s menší intenzitou, město přesto žije v permanentní nejistotě, jestli ho nezasáhne další palba Rusů. Štáb ČT zde strávil den s místními, kteří odsud nechtějí odejít.
Před frontálním útokem chrání město Kupjansk kopce a řeka Oskil. Tvrdé boje vojáci vedou v lese za městem. Z levého břehu se nepřetržitě ozývá palba.
Most přes řeku Oskil je jedinou spojnicí mezi centrální částí Kupjansku na pravém břehu a levým břehem. Několikrát byl zničen. Naposledy loni v říjnu, říká zpravodajka ČT na Ukrajině Darja Stomatová. Mluvila zde i s několika místními obyvateli.
„Pořád sem pálí. Nevíme už, co dělat,“ říká Ljuba. Valentina pak hovoří o tom, že přes most chodí často. „Musím do lékárny, k doktorovi.“ Jiní pak dodávají, že je tu ještě jeden most, ale pro ně už daleko.
Skromný život ve zničeném domě
Anatolij šel právě na levý břeh navštívit svou nemocnou sestru. „Naštěstí nemusím chodit na druhou stranu často,“ ulevuje si. Jeho dům několikrát zasáhla tlaková vlna z dopadu raket. Po dvou letech plnohodnotné ruské invaze vypadá budova, kterou před válkou začal rekonstruovat, jako by chátrala dlouhé roky.
Rodina se nyní snaží získat peníze na rekonstrukci, ale dům je tak blízko fronty, že žádost úřady nejspíš neschválí. I když ženu Anatolij poslal do Charkova, Kupjansk opustit zatím nechce. Válka na něj doléhá nejen všudypřítomným nebezpečím. S důchodem necelých tři tisíce korun musí vést velmi skromný život.
„Po válce si budu muset vzít půjčku nebo půjdu vydělávat na své dluhy. Kdybych měl teď za světlo a plyn platit, už by mi vůbec nic nezbylo,“ uvažuje. Zároveň tvrdí, že si je naprosto jist, že se Kupjansku nevzdají a zůstane ukrajinský.
V krajním případě jsou obránci připraveni odříznout mosty, čímž by ruská vojska zůstala uvězněna na levém břehu Oskilu, dodala zpravodajka Stomatová.
