Polsko si připomnělo osmdesát let od povstání v židovském ghettu ve Varšavě, které bylo namířeno proti deportacím desetitisíců jeho obyvatel do vyhlazovacích táborů. Vzpomínkových akcí se kromě polské hlavy státu Andrzeje Dudy účastnili také prezidenti Izraele a Německa. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier měl na vzpomínkové akci proslov poprvé, požádal v něm o odpuštění za zločiny nacistického Německa.
Polsko si připomnělo povstání ve varšavském ghettu. Přijeli prezidenti Izraele a Německa
U památníku ghetta v polské metropoli ve středu prezidenti Andrzej Duda, Jicchak Herzog a Frank-Walter Steinmeier pronesli řeči a položili věnce. Steinmeier požádal o odpuštění za zločiny nacistického Německa a za přítomnosti protějšků z Polska a Izraele poděkoval za usmíření obou států. To je podle něj „nekonečně cenný dar“.
Zdůraznil, že Němci si uvědomují svou odpovědnost za úkol, který jim zanechali přeživší a mrtví.
Steinmeier již v úterý před svým odletem do Varšavy v písemném prohlášení poděkoval prezidentům Polska a Izraele za „zázrak smíření“ a zdůraznil: „Je dodnes zázrak, že Židovky a Židé, Polky a Poláci nám Němcům po zločinech našich předků vůbec podali ruku“. Tento dar je podle Steinmeiera téměř tak neuvěřitelný jako někdejší zvěrstva. „Dnes my všichni neseme velkou zodpovědnost za zachování tohoto zázraku,“ napsal německý prezident.
Duda účastníky povstání ve varšavském ghettu ocenil jako společné hrdiny Izraele a Polska. „Jsou pro mě a mnoho Poláků především symbolem statečnosti, odhodlanosti a odvahy,“ řekl polský prezident.
Středeční akce se konaly na počest stovek mladých Židů, kteří se v roce 1943 ve Varšavě chopili zbraní, aby bojovali proti nacistické přesile. Z tehdejších bojovníků už nikdo nežije. Několik málo dosud žijících očitých svědků událostí bylo v době revolty většinou v dětském věku. Někteří lidé přijeli na vzpomínkové akce do Varšavy podle AP až z Austrálie nebo ze Spojených států.
Papírové narcisy
„Co je zajímavé, je přesah k dění na Ukrajině. My jsme mluvili s jednou z mála posledních přeživších povstání ve varšavském ghettu, (…) bylo jí jedenáct let, když povstání začalo. Ona v našem rozhovoru vzpomněla ty hrůzy na východě. Fotografie, videa, která přicházejí z Ukrajiny, a srovnávala to s tím, co si pamatuje ze svého raného dětství a v podstatě říkala, že tam není příliš rozdílů,“ sdělil zpravodaj ČT v Polsku Andreas Papadopulos.
Stejně jako v minulých letech ve středu po celé Varšavě začaly více než tři tisícovky dobrovolníků rozdávat lidem papírové narcisy, aby si je pověsili na bundy a kabáty. Jde o památku na Marka Edelmana, posledního velitele židovského povstání, který zemřel v roce 2009. Edelman si každé výročí povstání připomínal tím, že položil kytici těchto žlutých květů k Pomníku hrdinů ghetta. Narcisy totiž barvou a tvarem připomínají žlutou hvězdu, jejíž nošení Židům vnutili nacisté.
Dobrovolníci spolu s narcisy rozdávají i letáky stručně připomínající historii povstání, a to v polštině, ukrajinštině a angličtině. Letos se tradice rozšířila i do dalších měst v Polsku. „Chceme dohromady rozdat 450 tisíc papírových květin. Toto číslo symbolizuje počet židovských žen a mužů zavřených ve varšavském ghettu v době největšího přelidnění, na jaře 1941,“ řekla novinářům koordinátorka projektu Zofia Bojanczyková.
Povstalci odhadovali, že vydrží jen týden
Varšavské ghetto zřídili na podzim 1940 němečtí okupanti. Na malém prostoru žilo zhruba 450 tisíc lidí. V roce 1942 začali nacisté s jejich deportacemi do vyhlazovacích a pracovních táborů. Jenom od července do září bylo odvlečeno nebo zavražděno 250 tisíc až 280 tisíc lidí. Když 19. dubna 1943 do ghetta vpochodovaly jednotky SS, propuklo povstání slabě ozbrojeného hnutí odporu.
„Povstání vedl čtyřiadvacetiletý člověk. Ti mladí lidé bojovali jen o to, aby čestně zemřeli. (…) Sami odhadovali, že boj může trvat maximálně týden, protože proti nim nastoupila německá armáda,“ přiblížil ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Boje však pokračovaly až do poloviny května.
„Plynulý boj to nebyl. Němcům šlo o to dostat židovskou populaci z ghetta ven, a ti se tomu bránili. Nakonec německá armáda použila taktiku ničení domů plamenomety. (…) Na ty, co se schovávali v kanálech, použili vodu či plyn,“ vysvětlit Pavlát. Zabito nebo deportováno do koncentračních a vyhlazovacích táborů během bojů bylo více než 56 tisíc Židů.