Klimatické změny se projevují i v asijských pohořích Hindúkuš a Himálaj, podle souhrnné zprávy stovek vědců a akademiků roztaje kvůli globálnímu oteplování do konce století nejméně třetina místních ledovců, což vážně ovlivní životy dvou miliard lidí. Pozvolné tání vrcholu nejvyšší hory světa Mount Everestu doprovází i zvláštní fenomén – odkrývání těl zemřelých horolezců. Pokud dojde k jejich úplnému odkrytí, budou muset být z místa přesunuta.
Oteplování odkrývá těla horolezců, které Mount Everest přemohl
7 minut
Horizont ČT24: Tající vrchol Mount Everestu odhaluje ostatky těl
Kolem vrcholu nejvyšší hory je několik stovek těl. Za roky pokusů o zdolání hory se nejznámější oběti a jejich atributy staly dokonce navigačními body pro ostatní. Muž příznačně přezdívaný „Zelené Boty“ se stal znamením, že se výpravy už blíží k vrcholu.
Himálaj přezdívaný Střecha světa je pro horolezce a dobrodruhy velkým lákadlem, nejvyšší vrchol planety ale představuje jednu z nejnebezpečnějších hor. Mount Everest už zdolalo na pět tisíc lidí. S rostoucím počtem dobyvatelů také roste počet těch, kteří extrémní podmínky nezvládnou.
Ne vždycky se těla podaří z výstupu dostat dolů, sníh a led jich podél tras dosud ukrýval na dvě stovky. S rostoucími teplotami se ale situace mění a úřady kvůli tání ledovců stále častěji řeší, jak naložit s odkrývajícími se ostatky.
„Kvůli globálnímu oteplování se ztenčuje vrstva ledu a ledovce rychle tají. Těla, která byla celou dobu pohřbena, se tak nyní objevují. Sami jsme v posledních letech přesunuli těla některých horolezců, ale ta starší se postupně ukazují,“ říká Ang Tšering, bývalý předseda Nepálské horské asociace.
Někteří si před výstupem přáli být v nejhorším případě ponecháni na místě, jiné se dodnes nepodařilo identifikovat. Snést těla je navíc finančně i fyzicky náročné, obzvlášť z takzvané zóny smrti, kterou představuje výška nad 7900 metrů.
Minimálně třetina ledovců zmizí jistě
Kolem 350 vědců a akademiků z 22 zemí a 185 organizací vypracovalo první komplexní zprávu o dopadu klimatických změn na pohoří Hindúkuš a Himálaj. Konstatují, že i když svět dodrží ty nejpřísnější cíle pařížské dohody o klimatu z roku 2015 (tedy pokud se uhlíkové emise rychle a markantně sníží a teplota se ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí zvýší maximálně o 1,5 stupně Celsia), do roku 2100 stejně roztaje v horských pásmech Hindúkuše a Himálaje 36 procent ledovců.
Jestliže se uhlíkové emise nijak neomezí, mohou zmizet až dvě třetiny ledovců, uvádí zpráva. Tyto ledovce zásobují vodou 250 milionů obyvatel regionu Hindúkuše a Himálaje a 1,65 miliardy lidí závisí na velkých řekách, které zde pramení. To je mimo jiné Indus, Ganga, Žlutá řeka nebo Mekong.
Tání ledovců v Himaláji
„Jde o neslýchanou klimatickou krizi,“ upozorňuje Philippus Wester, který celý projekt vedl. Šokujícím zjištěním podle něj bylo, že jedna třetina ledovců stejně zmizí, i kdyby lidé v boji s globálním oteplováním učinili ambiciózní opatření.
Zprávu nechalo vypracovat osm zemí, kterými se sledovaná pohoří táhnou: Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bangladéš, Bhútán, Čína a Myanmar. Po Arktidě a Antarktidě je region třetí největší zásobárnou ledu na planetě. Od 70. let minulého století odtud ale zhruba 15 procent ledovců vlivem vyšších teplot zmizelo.
Průtok řek se zvýší, pak ale opět klesne
Dvojice pohoří se táhne po délce 3500 kilometrů a vliv oteplování se v jednotlivých místech liší. Například v Pákistánu a Afghánistánu jsou některé ledovce stabilní, anebo se dokonce zvětšují, patrně díky zvýšené oblačnosti. Ale i ty začnou postupem času tát, tvrdí Wester.
Tající ledovce ve výhledu 30 až 40 let zvýší průtoky řek. U vysokohorských jezer hrozí, že se jim prolomí břehy a voda z nich zatopí přilehlé komunity, uvádí Wester. Od 60. let tohoto století se bude průtok řek snižovat, což se nejvíce projeví na Indu a středoasijských řekách, předpovídá zpráva.
Nižší průtoky řek se odrazí na nižším výkonu vodních elektráren, z nichž pochází většina elektřiny v regionu. Nejvíce se ale úbytek vody podepíše na produkci farmářů na úpatí hor a níže po proudu řek. Ti se spoléhají na předvídatelnou zásobu vody.
Vlivem změn v jarním tání se průtok řek před sezonou monzunových dešťů snižuje, když farmáři osévají svá pole. Monzunové deště se navíc stávají nepředvídatelnými a nezřídka nabývají krajních podob. „Stoletá voda se objevuje každých padesát let,“ upozorňuje Wester.
