Potraviny, hygienické potřeby, zdravotní pomoc, osivo a zemědělské nástroje, technické kurzy i zaměstnání zajišťují už několik let lidem zasaženým válkou v Sýrii české neziskové organizace. Konflikt začal 15. března 2011 demonstracemi během „arabského jara“.
Osm let válčení v Sýrii. Co pro tamní obyvatele udělaly české neziskovky?
Každý třetí Syřan je podle Člověka v tísni ve své vlastní zemi vysídlen z domova, dva ze tří obyvatel se neobejdou bez nějaké formy pomoci a pět milionů lidí žije v oblastech s kritickou potřebou humanitární pomoci.
Jedním ze třinácti milionů Syřanů, kteří se ocitli v těžké životní situaci, je sedmapadesátiletý Abdul-Rahman, který nepřestává pracovat na své malé farmě na severu Idlíbu. Letos díky podpoře Člověka v tísni a německé organizace Welthungerhilfe zasadil kapustu, salát a petržel, aby zajistil příjem pro svou rodinu. Navzdory tomu, co ho potkalo, včetně ztráty tří ze svých dětí při náletech, dál doufá v bezpečnější budoucnost.
Začít s dlouhodobou obnovou země se nedaří
„Pomoc nejvíce komplikuje místní byrokracie. Získání množství potřebných povolení opožďuje projekty a například u opravy zničených domů práci prakticky znemožňuje,“ uvedl vedoucí zahraničního oddělení ADRA Zbyněk Wojkowski, který sám v Sýrii působil. Doplnil, že pro každou rodinu je potřeba vyřídit povolení zvlášť, „což není možné stihnout za dobu trvání projektu“. Ty podle Wojkowskiho zkušeností bývají podle podmínek donora jednoleté.
Diakonie humanitární pomoc v Sýrii
Podobnou zkušenost má i nezisková organizace Diakonie ČCE, která podobně jako ADRA nebo Člověk v tísni působí i v uprchlických táborech v Jordánsku a Libanonu. Například loni v největším uprchlickém táboře Zátarí v Jordánsku lidé z Diakonie plánovali výstavbu zastíněného, chráněného dětského hřiště. Povolení ke stavbě získali až na začátku letošního roku. „Bylo to pro nás nečekané administrativní zdržení,“ popisuje Ivana Dingová z Diakonie ČCE.
Velkým problémem je nestabilita v regionu a pokračující boje. Kvůli trvajícímu nebezpečí se dlouhodobě nedaří nejen České republice, ale i ostatním státům přejít k dlouhodobým projektům a obnovování země.
„Zdevastovaná města se nemohou začít obnovovat a lidé se nemohou vracet do svých domovů, dokud nebude mír. I proto se naše pomoc dosud zaměřuje primárně na humanitární oblast, tedy zajišťování základních potřeb lidí,“ říká Simona Juračková z Charity Česká republika.
- • Současná populace: 3 miliony lidí
- • 2 miliony lidí potřebují humanitární pomoc
- • Přes 900 000 lidí je v situaci „naléhavé “ potřeby pomoci
- • 610 000 nově příchozích jen v minulém roce
- • Tři ze čtyř táborů a dočasně obydlených oblastí neposkytují žádné vzdělávací služby
Situace je zvlášť vážná v provincii Idlíb, kam se před válkou uchýlilo jeden a půl milionu lidí z ostatních částí Sýrie, a počet obyvatel provincie se tak zdvojnásobil.
„Tři miliony civilistů jsou nyní uvězněny mezi syrskými vládními silami a uzavřenou hranicí s Tureckem a nemohou nikam odejít. Téměř milion současných obyvatel Idlíbu přitom představují děti,“ poznamenává Monika Ticháčková z Člověka v tísni.
Do obnovy se zapojují místní
Neziskové organizace do obnovy země a fungování uprchlických táborů zapojují samotné Syřany. Jen loni jich pouze Člověk v tísni zaměstnal skoro osm tisíc. České humanitární pracovníky kvůli jejich bezpečnosti posílá organizace do této oblasti minimálně. „Právě z bezpečnostních důvodů nemají do většiny oblastí, kde pomáháme, přístup zahraniční pracovníci. Všechnu pomoc na místě proto distribuuje náš místní tým,“ říká vedoucí syrských programů Člověka v tísni Martina ElHaddad.
„Tito lidé začali za finanční odměnu odklízet odpad z ulic, opravovat silnice, vodní infrastrukturu a elektrické vedení nebo učit a starat se o děti ve školkách v rámci veřejných prací,“ uvádí Ticháčková.
Jedním ze Syřanů, kteří s Člověkem v tísni spolupracují, je Ragheb. Ten byl před válkou zaměstnaný v továrně na kartonové obaly. Pracoval tam do doby, než se továrna stala terčem náletů. Nyní pomáhá s odklízením odpadu a sutin z ulic po bombardování. Podílí se na opravách vodovodních a kanalizačních sítí a úklidu škol. „Nedokážu předpovědět, co Sýrii v budoucnu čeká,“ řekl Člověku v tísni s tím, že si přeje vrátit zpět do své vesnice a posílat děti do školy, aniž by se musel obávat o jejich bezpečnost.
Dobré zkušenosti s místními má Wojkowski ze společnosti ADRA. „Pracuje se nám s nimi dobře. Většinou jsou vzdělaní a extrémně spolehliví.“
Klíčové z pohledu Diakonie ČCE i dalších humanitárních organizací je najít spolehlivého lokálního partnera, který je v přímém kontaktu s příjemci pomoci a který má dostatečnou kapacitu a know how, aby dokázal pomoc efektivně zacílit. „My tam konkrétně spolupracujeme s lokálními křesťanskými organizacemi sdruženými pod Lutheran World Federation,“ vysvětluje Dingová.
Podle ní to jsou lidé, kteří dobře znají místní poměry, mají kontakty a dokáží najít ty nejpotřebnější oblasti a rodiny. „Platí zde dohody a dobré slovo, vládne velká důvěra. To pokládáme za velkou výhodu,“ říká Dingová.
Nejvíce pozitivním zážitkem pro Wojkowskiho bylo vidět, že stále existuje solidarita mezi místními lidmi. „V jedné komunitě, kde jsme pracovali, nosili ti, kteří sami toho moc neměli, jídlo rodinám ubytovaným v centru.“ Vzpomíná, že dobrovolnice chodily do jídelny vypomáhat ženám z rodin přesídlenců s vařením.
Od rodiny syrských uprchlíků v Libanonu Wojkowski slyšel, jak prakticky celá jejich vesnice žila rok v kopcích v lese, kde jim dávali jídlo lidé z okolních vesnic. „Pastevci jim dávali tvaroh a mléko a řidiči cisteren vozících pitnou vodu je vždycky nechali nabrat si vodu, když projížděli kolem,“ popsal Wojkowski.
Organizace, které pomoc koordinují na místě, čelí velkému tlaku lidí, žádajících o pomoc – musí vybrat ty nejpotřebnější. A také pracují v prostředí, které není jednoznačně nakloněno pomoci syrským uprchlíkům. Třeba v Libanonu je situace obzvlášť komplikovaná, protože je to země, která si sama prošla občanskou válkou.
ADRA humanitární pomoc v Sýrii
Dárci chtějí vědět, na co přispěli
„Jsme velmi vděční našim dárcům v České republice, kteří na vleklý konflikt v Sýrii nezapomínají. V letech 2017 i 2018 nám na veřejnou sbírku přispěli celkem 1,5 milionu korun,“ říká Simona Juračková z Charity Česká republika.
Češi na pomoc v Sýrii připívají i dalším neziskovým organizacím, nicméně chtějí vědět, jak jsou jejich peníze použity. „Naši dárci jsou štědří a zároveň nároční – potřebují konkrétní informace, na co darují. Zkoumají smysl projektu, vybírají si,“ vysvětluje Ivana Dingová z Diakonie ČCE.
Konflikt v Sýrii podle politologa Západočeské univerzity v Plzni Pavla Hlaváčka zjevně upoutává pozornost nejen české diplomacie. „Jak známo, jsme jediná země EU s ambasádou v Damašku. Ukazuje se, že konflikt v Sýrii zajímá i ,běžné‘ občany. Z mého pohledu je zajímavé, že v naší společnosti můžeme pozorovat dva zdánlivě protichůdné jevy: obava z migrantů, ale také rostoucí ochota jim v cílových zemích pomáhat,“ říká Hlaváček.
„Na první pohled se může zdát protichůdné také to, že zatímco rozvojová pomoc České republiky, kam počítáme i pomoc humanitární, dlouhodobě pokulhává za deklarovanými cíli, tak na nevládní úrovni Češi pomáhají stále více,“ upozornil Hlaváček. Ať už pomoc proudí prostřednictvím oficiální rozvojové pomoci, nebo nevládních institucí, dělá to podle něj v zahraničí dobré jméno Česku i jeho občanům.
Pomoc Českého červeného kříže v Sýrii
Pro představu, kolik peněz je potřeba na humanitární pomoc v Sýrii: Jen organizace Člověk v tísni zprostředkovala v roce 2017 celkový objem pomoci přes 623 milionů korun.
Humanitární organizace se snaží získat podporu nejen od jednotlivých fyzických osob, od státu, ale i od mezinárodních organizací. Třeba Člověk v tísni získal značné finanční prostředky z EU prostřednictvím Generálního ředitelství humanitární pomoci a civilní ochrany Evropské komise (ECHO), European Union Neighbourhood Instrument (ENI). Dále jeho aktivity podpořila švýcarská, americká a britská vláda a UNICEF.
Petříček slíbil dalších 250 milionů na obnovu Sýrie
Česko se na konferenci OSN a EU v Bruselu zavázalo na pomoc Sýrii a zemím v jejím okolí přispět dalšími 250 miliony korun. „Naše pomoc směřuje především nejpotřebnějším, ženám a dětem. Chceme se zaměřit na zlepšení zdravotnictví, poskytování vzdělávacích služeb, praktickou pomoc v terénu pro uprchlíky,“ řekl už dříve ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Je to podle něj výraz české solidarity, ale také krok posilující bezpečnost Česka. Připomněl, že mimo Sýrii je stále přes pět milionů lidí, a situace především v Libanonu a Jordánsku tak zůstává velmi vážná.
Právě sousedním zemím Česko pomáhá od počátku konfliktu s podporou uprchlíků: v Jordánsku zejména ve velkých táborech Zátárí a Azraq, v Libanonu v místních komunitách v různých částech země, v Iráku souběžně s iráckými běženci na severu země. Od roku 2012 se v okolních zemích, ale i v Sýrii angažuje například organizace Člověk v tísni nebo Diakonie ČCE.
GALERIE
Dotace MZV (2016 - 2019) pro české humanitární organizace pomáhající v Sýrii
V roce 2016 se přidala řada dalších českých humanitárních organizací. Tehdy ministerstvo zahraničí na základě usnesení vlády vyčlenilo na dotace českým humanitárním organizacím pro období 2016 až 2019 celkem 195 milionů korun.
Od roku 2016 také Česko přispívá každoročně na Nástroj EU pro syrské uprchlíky v Turecku (šest milionů eur ročně). V letech 2012 až 2014 bylo na syrskou krizi vynaloženo sto milionů korun. Od roku 2015 tak minsterstvo zahraničí každoročně přispívá celkově 200 až 250 milionů korun na pomoc v syrské krizi.