V Irpini na jaře ukrajinská armáda zastavila ruský postup na Kyjev. Ve městě se odehrávaly těžké boje, jejichž známky jsou stále ještě vidět na některých domech. Hned, jak to bylo možné, se ale místní vrátili a začali s opravami. Ve městě natáčel zpravodaj ČT David Miřejovský.
Obyvatelé Irpině po osvobození opravují zničené město. Obnova zabere roky, říkají místní
3 minuty
Události ČT: Obyvatelé Irpině opravují své město
Georgij Žylič s manželkou si v Irpini pořídili před rokem nový byt. Chtěli být blíž stárnoucím rodičům, kteří se na předměstí Kyjeva přistěhovali už dřív. Rekonstrukce bytu běžela rychle a na duben plánovali stěhování. Jenže na konci února začala ruská pozemní invaze.
„Dopadl sem jeden projektil nebo granát. Přesně nevím. Měl jsem ale štěstí. Netrefilo to můj byt, ale druhou stranu domu. U nás to vyrazilo jen jedno okno,“ popal Georgij. Zničenou střechou ale začalo zatékat a hrozilo, že voda poničí další podlaží. Sousedé se proto rychle složili na opravu.
Několik lidí přečkalo boje ve městě ve sklepení domu, které rozhodně nebylo projektováno jako kryt. Během těžkého ostřelování ale šlo o nejbezpečnější místo.
Domů to táhlo i Ninu s pejskem Fjodorem. S Fíďou, jak mu říká, se teď může opět procházet po opraveném parku, kde to mají oba rádi. Kompletní obnova města podle ní zabere ještě roky. „Pokud to budeme opravovat jen vlastními silami, tak rychlí budou jen ti, co mají peníze. Penzisté by to pak samozřejmě měli složité.“
Lidé uklízeli město, zatímco pyrotechnici kontrolovali jejich byty
Místní městu pomohli s obnovou veřejných prostranství. Uklízeli parky, zatímco jejich byty procházeli pyrotechnici a hledali nastražené výbušniny. Majitelé domů označených za bezpečné pak spěchali s rekonstrukcí.
„(Pro Ukrajince) je důležité, aby se ve svém okolí cítili dobře a pohodlně. Tady zasadí květinku, tamhle zase stromek a na zeď zavěsí obraz. Aby jim prostě bylo příjemně,“ uzavřel Georgij Žylič, který plánuje ve svém bytě oslavit Nový rok.
Na dlouho to má být poslední stěhování. V roce 2014 odešel kvůli bojům jen s jedním batohem z Doněcka do Mariupolu, později našel práci v Kyjevě. Doufá, že z budoucího domova, kde si teď hýčká každý detail, už ho válka znovu nevyžene.
