Když se Hong Kong před 22 lety vrátil Číně, Peking se zaručil, že v oblasti zachová demokratické výhody. Právě o ně ale musejí obyvatelé Hongkongu neustále bojovat. Lídři tohoto boje se mění: staří aktivisté odcházejí, nebo jsou režimem trestáni, a mladí buď podléhají deziluzi, nebo nesou prapor dál.
Potlačení prodemokratického protestu na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v červnu 1989 Hongkong připomíná každoročně desetitisícovými vigíliemi. S postupem let na nich ale ubývalo mladých.
Trendu se vymyká třiadvacetiletá aktivistka Wong Nga-manová, která pomáhá vést muzeum této události. „Pro Hongkong byl 4. červen (1989) první ukázkou, že Komunistická strana Číny řídí vražedný režim. A byl to první případ, kdy si Hongkonžané začali uvědomovat, že i my budeme muset čelit stejné moci,“ říká aktivistka.
Když Británie svou kolonii Pekingu předávala, i s vědomím masakru na náměstí Nebeského klidu vymohla teritoriu princip jedné země, ale dvou systémů. Ten druhý, autonomnější a svobodnější než na pevnině, dlouho střežila dnes už šedivějící generace aktivistů.
Před pěti lety byly právě bílé límečky v produktivním věku nejpočetnější skupinou takzvaného deštníkového hnutí za svobodné volby. Jeho neúspěch je zdrojem současné deziluze.
„Starší generace, ještě před 4. červnem (1989), má možná pocit, že vyjednávání nebo rozhovory mají smysl. Někteří mladí už ale nepokládají poklidná shromáždění za efektivní,“ míní Nga-manová.
Mladí se angažují proti návrhu zákona o vydávání do Číny
Tlak proti úřadům tak dál zvyšují veteráni politického boje. „V zákonodárné radě budeme bojovat až do konce,“ tvrdí prodemokratický člen legislativní rady Lam Čcheuk-ting a jeho kolegyně Claudia Moová dodává: „Měli jsme slogan: ‚My se vrátíme!‘ Vrátili jsme se! Jste mladá síla!“
Mladí skutečně rozšířili nynější protesty proti návrhu zákona o vydávání podezřelých do Číny. Například Agnes Chowová o něm informuje v zahraničí. „Potřebujeme roznítit ještě větší společenské hnutí, jak v legislativní radě, tak v ulicích Hongkongu,“ komentuje situaci aktivistka.
Čína zatím vždy našla cestu, jak kontrolu nad územím posílit. Lídry deštníkové revoluce soudila a potrestala, nezávislé knihkupce šířící kritické publikace po roce 2015 unášela i bez zákona o vydávání podezřelých. Hongkonžanům tak zůstává protest jako hlavní možnost ovlivnit svůj osud, přestože ne vždy uspějí.
