Německá vláda chce prozatím ukončit diskusi o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Podle agentury DPA to řekl ministr vnitra Thomas de Maiziére (CDU) na okraj neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Důležitější jsou podle něj jiná témata jako společná pravidla azylového řízení a podmínky pro přijímání uprchlíků. Spor o povinné kvóty v případě další migrační krize dosud trvá.
Německo prozatím odpískalo nové migrační kvóty, chce řešit jiná témata
Zpravodaj ČT Černohorský: Debata o reformě azylového systému stojí kvůli kvótám (zdroj: ČT24)
Podobně jako de Maiziére se vyjádřil předseda německého Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble (rovněž CDU). „Prioritou je spíš přijít na to, jak
kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje,“ řekl Schäuble v rozhovoru s francouzským deníkem Le Monde. Společná migrační a integrační politika je podle exiministra vnitra Schäubleho důležitější než kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl.
Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák v Sofii podle DPA prohlásil, že „kvóty nejsou dobrá věc“ a je třeba vymyslet něco jiného. Jak by mělo vypadat řešení bez povinnosti přijímání azylantů, ale neupřesnil.
Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky se již nezaměřuje na přímé důsledky migrační krize. Nyní chce svou pozornost zaměřit na budoucí úkoly.
Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn ale v Sofii zdůraznil, že systém funguje jen tehdy, když existuje i přerozdělování. Podle něj v krizových dobách nemůže veškerá tíha spočívat na zemích u vnějších hranic EU. „Tady nejde o uprchlickou problematiku. Jde o solidaritu uvnitř Evropské unie,“ prohlásil Asselborn.
Kvůli sporu o případném novém nastavení kvót na přerozdělování uprchlíků v EU se plánovaná reforma unijní azylové politiky od roku 2016 nehýbe z místa. Ve sporu jde především o otázku, jak lze do budoucna v případě další uprchlické krize ulehčit obzvlášť zasaženým státům.
Evropská komise a země jako Německo jsou v zásadě pro to, aby přinejmenším při velmi silném příchodu uprchlíků byl uplatňován princip přerozdělování, včetně povinného přijímání uprchlíků. To ale už dříve odmítlo Polsko, Maďarsko i Česká republika, kterým se dostalo podpory od nového rakouského kancléře Sebastiana Kurze.
Evropská komise podala v lednu na zmíněné tři země žalobu u Soudního dvora Evropské unie kvůli nesplnění povinnosti. Slovensko a Maďarsko se dříve kvůli způsobu rozhodnutí o kvótách obrátily na unijní soud, který ovšem jejich stížnost zamítl.
Praha, Varšava a Budapešť opakovaně upozorňují na malou funkčnost celého mechanismu a na výrazně nižší počty skutečně přesunutých migrantů oproti původnímu záměru.
Státy takzvané Visegrádské skupiny také opakovaně zdůrazňují, že při pomoci v migrační krizi solidární jsou – byť právě jinými způsoby než nepopulárním přebíráním žadatelů o azyl. Třeba penězi, příspěvky na ochranu vnější hranice či podporou libyjské pobřežní stráže.
Do Německa loni přišlo 186 644 žadatelů o azyl – poprvé po několika letech jejich počet klesl pod 200 tisíc. Číslo odpovídá hranici, na níž se v sondovacích rozhovorech shodla vznikající vláda konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a sociální demokracie (SPD).
V oblasti migrační politiky kompromis počítá s tím, že bude i nadále omezeno slučování rodin běženců, kteří nemají status uprchlíka. Zároveň má odpadnout přijímání tisícovky migrantů z Řecka a Itálie měsíčně.
Celkový počet příchozích běženců by ročně neměl překročit 180 tisíc až 220 tisíc a všechny žádosti o azyl by se měly prověřovat ve zvláštních centrech. Alžírsko, Tunisko a Maroko mají být prohlášeny za bezpečné země původu.
Na vrcholu migrační krize v roce 2015 přišlo do Německa 890 tisíc žadatelů o azyl. Uprchlíci nejčastěji pocházejí ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu.