Směny na záchranné službě jsou pro lékaře i záchranáře náročné vždy a všude. Když je ale zdravotníků navíc málo, stávají se řeholí, u které mnohé drží jen touha pomáhat. S nedostatkem lidí se potýkají skoro všechny veřejné nemocnice v Rusku. Ukazuje to i reportáž Radia Svobodná Evropa/Radia Svoboda z města Kostroma, které leží 350 kilometrů východně od Moskvy.
„Nemáme ani čas jít na záchod.“ Ruským záchranářům zoufale chybí lékaři
Horizont ČT24: Ruské záchrance zoufale chybějí lékaři (zdroj: ČT24)
U záchranné služby v Kostromě slouží i Alevtina Volkovová. „Někdy v noci nespíš vůbec. Vysprchuješ se, tvrdě usneš na pět minut. A pak máš pocit, že musíš vstávat a být v pozoru. Biorytmus je úplně zmatený,“ popisuje lékařka dopady náročné služby.
Spolu s kolegy řeší v první linii lidskou bolest a strach, ale také agresivitu nebo svéhlavost některých pacientů, kteří se třeba odmítají nechat odvézt do nemocnice, i když jim jde o život. Na už tak těžkou práci jich je zoufale málo.
Na jednu posádku připadá v průměru pětadvacet výjezdů během jediné směny. „Nemáme ani čas jít na záchod. Moje záchranářka omdlela. Měla hypoglykemii, nedostatek cukru v krvi, protože jsme měly hlad,“ přibližuje Volkovová.
Celkem je na záchrance v Kostromě – městě podle počtu obyvatel jen o málo menším než Ostrava – třicet lékařů. Až na čtyři mají všichni už být v důchodu. „Když jsme nemocní, přijdeme stejně, jinak dostaneme vynadáno,“ podotýká Volkovová.
Lékaři odcházejí jinam, Putinův slib o vyšších platech se nenaplnil
Vystudovaní lékaři i zdravotníci kvůli nízkým platům po celém Rusku odcházejí ze státních na soukromé kliniky, do farmaceutických firem nebo rovnou mimo obor.
„Moje záchranářka měsíčně vydělá dvaadvacet tisíc rublů (necelých osm tisíc korun). Dře bez přestání. Mladá holka a nemá soukromý život. Já vydělám kolem třiceti tisíc rublů (zhruba jedenáct tisíc korun),“ říká k tomu Alevtina Volkovová.
Roky starý slib vůdce Kremlu Vladimira Putina, že se mzdy zdvojnásobí, vyšel naprázdno. Rusko dává na zdravotnictví 3,7 procenta HDP, zatímco třeba Česká republika sedm procent a státy západní Evropy kolem deseti procent. „Stejně si nedovedu představit, že bych to nedělala,“ podotýká i přesto jedna z doktorek.
Pro mnohé lékaře je jejich práce spíš posláním než zaměstnáním. Sanitky v Kostromě tak k potřebným vyjedou i zítra. „Někdy se cítíte skoro jako bůh. On si chtěl člověka vzít a vy jste ho nedali. Pro mě tohle znamená štěstí,“ uzavírá lékařka Larisa Kozlovová.