Berlín - René Seiptius spokojeně žije nedaleko porýnské Mohuče. Během komunistické éry se několikrát pokusil utéct z NDR - skončil v nemocnici i ve vězení. Donedávna ovšem netušil, že je vlastně mrtvý. Alespoň ho za zesnulého považuje takzvaný seznam obětí Berlínské zdi. Vede ho na seznamu nebožtíků již celých 31 let. Muž vůbec nechápe, jak se tam mohl dostat. Přesný počet Němců, kteří zaplatili životem za pokus o útěk před komunistickou diktaturou, přitom dodnes není znám. Kromě seznamu Muzea zdi, který obsahuje přes 1 300 jmen, existují i další soupisy, jež uvádějí nižší počet.
„Sám si to nedokážu vysvětlit. Moje složky (u východoněmecké tajné policie Stasi) byly vedené řádně,“ diví se osmačtyřicetiletý rodák z Lipska. Na to, že už má být tři desetiletí po smrti, nepřišel on, nýbrž jeho bývalá žena, která ho náhodou objevila na takzvaném seznamu obětí Berlínské zdi. „Hledala jsem něco na internetu a našla jsem ten článek. Když jsem se do něj podívala, objevila jsem tam jeho jméno. Nemohla jsem tomu uvěřit,“ vylíčila Patricia Seiptiusová.
Seiptius přišel při pokusu o útěk o kamaráda
Její bývalý muž se skutečně snažil z NDR utéct. Poprvé to bylo v roce 1981, když se jako sedmnáctiletý pokusil se dvěma přáteli překročit zelenou hranici v pohoří Harz. Podařilo se jim sice překonat jeden plot z ostnatého drátu a minové pole, zachytil je však samostřílný kulomet. Seiptius skončil s těžkými poraněními v nemocnici a ve vazbě. Jeden z jeho kamarádů nepřežil.
Po měsíci za mřížemi propustili vyučeného zámečníka komunisté na svobodu. Důvod mu prý nikdo neřekl. „Možná si mysleli, že jsem byl potrestaný dost,“ domnívá se Seiptius, kterému kvůli zranění hrozilo, že přijde o nohu. Ani tato zkušenost ho ale od snah dostat se za železnou oponu neodradila; pokusil se o to ještě několikrát, jednou i přes bývalé Československo. Skončil za to na půldruhého roku ve vězení. Až v roce 1988, rok před pádem komunistického režimu, dostal povolení legálně vycestovat na Západ.
Skutečnost, že nezemřel na hranici, překvapila i Alexandru Hildebrandtovou, ředitelku berlínského Muzea zdi, které seznam obětí vede. „Těší nás, že pan Seiptius žije. Náš seznam vedeme velmi pečlivě. V jeho případě jsme prověřovali několik nezávislých zdrojů a všechny ho uváděly jako mrtvého,“ tvrdí Hildebrandtová.
Informace se musí ověřit, jméno na seznamu zatím zůstane
Podle ní je to teprve druhý případ omylu za půlstoletí, co seznam existuje. Ředitelka slíbila, že po ověření Seiptiusovo jméno vyřadí. „To může ale ještě nějaký čas trvat,“ upozornila šéfka muzea, které vydává aktualizovanou listinu vždy k 13. srpnu, na kdy připadá výročí zahájení stavby Berlínské zdi v roce 1961.
Odborníci jsou ale přesvědčeni, že takových nedopatření bude v dokumentaci víc. „Mnoho případů tam bylo zařazeno jen z doslechu, například když o tom informovali obyvatelé žijící poblíž hranice nebo příbuzní těch, co se pokusili o útěk,“ kritizuje praxi při sestavování seznamu historik Jochen Staadt z berlínské Svobodné univerzity.
Podobným případům by měl zabránit nový projekt
Vnést jasno do počtu a totožnosti obětí pokusů o útěk přes německo-německou hranici má nový projekt podporovaný státem a spolkovými zeměmi. „Nejde v něm jen o to, vytvořit co možná nejsprávnější seznam, ale hlavně o to, osvětlit osudy těchto lidí,“ poznamenal Staadt, který je jedním z vedoucích tohoto projektu.
Berlínská zeď oddělující Západní Berlín od Východního Berlína patřila k nejpřísněji střeženým liniím studené války. Přesto se o její překonání na cestě za svobodou pokoušela řada lidí, jejichž pokusy ale končily smrtí.
Nejvíce lidí zemřelo při pokusu překonat Berlínskou zeď během prvních pěti let její existence. Údaje o mrtvých na Berlínské zdi se liší. Poslední obětí byl v březnu 1989 Winfried Freudenberg. Zahynul při nehodě během pokusu přeletět hranici v balonu. Sedm měsíců poté Berlínská zeď padla.
