Šíření eboly v Demokratické republice Kongo se vymyká kontrole, epidemie by se mohla vyrovnat krizi v západní Africe z roku 2013, obávají se experti. Konfliktem rozvrácená země hlásí už přes tisíc mrtvých. Situaci navíc zhoršují útoky ozbrojenců na nemocnice. Výsledkem jsou desítky zraněných, nebo dokonce zavražděných lékařů, kterých je už tak v zemi nedostatek.
Podle lékařů ebola nikdy nezmizela. „Od prvního května máme hlášeno 1510 případů eboly v provinciích Severní Kivu a Ituri v Demokratické republice Kongo. Čekáme, že i nadále bude docházet k rychlému akutnímu šíření,“ prohlásil ředitel oddělení mimořádné zdravotnické pomoci Michael Ryan ze Světové zdravotnické organizace.
Experti varují, že by se aktuální epidemie mohla vyrovnat té, která v západní Africe vypukla v roce 2013. V horším případě by ji mohla dokonce překonat.
„Situace se vymyká kontrole, je velmi vážná. Jsou tam dva aspekty. Zaprvé, zhruba třetina pacientů umírá mimo ebolová centra, tedy buď doma ve svých komunitách, nebo v místních zdravotnických zařízeních, často až do jejich smrti není jasné, že to byli pacienti s ebolou. Lidé, kteří o ně pečovali, mohou být další nakažení,“ upozornil ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber.
„Druhý varující trend je, že přes šedesát procent úmrtí jsou lidé, které nedokážeme spojit s žádným předchozím případem eboly, což ukazuje, že máme mimo kontrolu řetězec přenosu,“ dodal Gruber.
Pověry a útoky omezují vakcinaci
Zdravotnické týmy ve spolupráci s mezinárodními organizacemi se snaží o co nejširší distribuci experimentální vakcíny. „Víme, že se nejedná o stoprocentní ochranu. Musíme řešit mnoho problémů, jako jsou pověry o vakcinaci. Než sem přicházíme, musíme hodně vysvětlovat,“ konstatovala šéfka vakcinačního týmu z WHO Dialo Fatima Tabatuliová.
Snahy zdravotníků narážejí i na neklidnou politickou situaci v zemi. WHO monitoruje od začátku roku přes čtyřicet útoků na nemocniční zařízení s více než osmdesáti zraněnými nebo zavražděnými lékaři. „Nemocnice čelila útoku a celá policejní operace trvala asi dvacet hodin, než nás ze zařízení pro léčbu eboly zachránili,“ vzpomíná sestra Masika Ndungová ze zdravotnického centra pro léčbu eboly.
Kritická situace již přiměla Lékaře bez hranic (MSF) i další mezinárodní organizace, aby své aktivity v oblasti přerušili. Při dubnovém útoku na nemocnici v Butembu například přišel o život epidemiolog z Kamerunu, který pracoval pro Světovou zdravotnickou organizaci.
„Ještě před tím se objevily letáky (kmenových) milic mai mai, které vyzývaly týmy zahraničních lékařů, aby region co nejdříve opustily, nebo bude pozdě,“ uvedl starosta Butemba Sylvain Kanyamanda.
Podle BBC panuje v zasažených regionech prakticky bezvládí. Práce v neustálé nejistotě a strachu zásadně komplikuje snahu o očkování i osvětu hlavně v odlehlejších oblastech.
Uganda má strach z nakažených uprchlíků
Rozšíření nákazy hrozí v sousední Ugandě. Lidé z Konga prchající před ozbrojenci totiž přecházejí ilegálně hranice, aby je milice nemohly použít jako lidské štíty. Vyhýbají se tak potřebné kontrole.
Podle jednoho z ugandských ministrů jsou úřady v nejvyšší pohotovosti a průzkumné týmy prohledávají pohraničí, aby v případě výskytu nemoci rychle reagovaly. „Uganda má stále pro uprchlíky otevřené dveře, takové jsou naše zákony,“ řekl ministr agentuře Reuters. „Povolíme těmto lidem vstup do země, ale zároveň musíme být obezřetní, abychom tím neohrozili zdraví našich občanů,“ dodal.
Virus způsobuje horečky a vnitřní a vnější krvácení, šíří se přímým kontaktem s krví či tělesnými výměšky nakažených. V pozdějších stádiích choroby jsou oběti velmi infekční. Lidé se mohou nakazit i při kontaktu s mrtvými, z tohoto důvodu je potřeba těla správným způsobem pohřbít.
Navzdory zdokonalování vakcín je virus krvácivé horečky jedno z nejzákeřnějších onemocnění. Ebola ve smutné statistice zásadně překonává choleru, spalničky nebo prasečí chřipku. Úmrtnost dosahuje až 90 procent.
Poslední epidemie na západě Afriky je ve 21. století zatím po chřipce na počet obětí celosvětově druhá nejhorší. Vyžádala si tehdy přes 11 tisíc obětí. Virem se nakazilo hlavně v Libérii, Sieře Leone a Guineji přes 28 tisíc lidí.
