Přes sto tisíc učitelů protestovalo po celé Jižní Koreji proti šikaně ze strany rodičů a žáků. Zatím poslední kapkou byla sebevražda mladé pedagožky. Ta neunesla útoky na způsob své výuky, za který ji vedení školy dokonce opakovaně donutilo se omluvit. Kult dítěte a vzdělání v zemi, která čelí hluboké demografické krizi, vyvolává hrozbu učitelské stávky.
„Ptát se znamená truchlit,“ stálo na některých transparentech na protestu. Muži a ženy v černém v ulicích metropole Soulu, učitelky a učitelé, zaměstnanci škol pod jedním heslem: „Všichni za jednoho“. Přesněji všichni za jednu učitelku, která si na konci července vzala život, a to po vyučování, přímo ve své vlastní třídě. Třiadvacetiletá žena nedokázala dál snášet tlak ze strany žáků a především jejich rodičů.
„Je to už 49 dní, co tato učitelka zemřela. V našem vzdělávacím systému se ale nic nezměnilo,“ řekla jedna z protestujících jihokorejských učitelek. Na začátku příběhu tragicky zesnulé pedagožky – úřady i rodina skrývají a chrání její identitu – bylo naplnění velkého životní snu učit a vychovávat.
Soukromý deník a oficiální záznamy zesnulé odhalují nepřiměřené nároky rodičů i jejich agresivní přístup – víkendové a noční telefonáty, opakované výčitky i otevřené hrozby. Praxe, kterou řada jihokorejských učitelů důvěrně zná.
„Zbytečně velká pracovní zátěž narušuje přípravu na vyučování. Jsou to nadměrné stížnosti ze strany studentů a rodičů. Stejně jako nedostatečné právní mechanismy na ochranu učitelů,“ napsala jihokorejská učitelka Lee, která se shromáždění zúčastnila, ale uvedla pouze své příjmení, aby byla chráněna její anonymita.
Ohrožení učitelů
Během posledních šesti let spáchalo v Jižní Koreji sebevraždu asi sto učitelů veřejných škol. Sedmapadesát z nich učilo na základních školách, jak ukázaly vládní údaje. Ti, kdo mají v Koreji učit a vychovávat děti, se cítí zranitelní. Úřady maximálně preferují žáky a jejich rodiny. Trend, který umocňuje demografická krize s rekordně nízkou porodností v zemi, kde mají žáci a jejich rodiče právo téměř absolutní přednosti.
„Mé stížnosti na nepřiměřený duševní stres příslušný školský úřad zamítl s tím, že neustálé dotírání rodičů nelze považovat za porušení práv učitelů,“ řekla jedna z protestujících pedagožek.
Celá společnost a s ní i školský systém je v Jižní Koreji poznamenán také atmosférou vypjaté soutěživosti. Tvrdá šikana mezi žáky a studenty není nijak neobvyklá. „Je to srdcervoucí pro každého občana Jižní Koreje. Jak se tohle může stát v oblasti veřejného školství?“ položila si otázku důchodkyně Jung Chai-jonová.
„Je potřeba obecně mluvit o špatně nastaveném vzdělávacím systému v Jižní Koreji, o modifikaci vzdělávání, kdy se vzdělání kupuje. Existuje stínový vzdělávací systém oproti tomu veřejnému, kdy zejména středoškoláci dochází do soukromých škol, aby se doučili a udělali přijímací zkoušky na vysokou školu,“ řekla koreanistka a předsedkyně Česko-korejské společnosti Jana Chamrová.
O jihokorejských přijímacích řízeních na univerzity se podle ní hovoří jako o „osmi nejdůležitějších hodinách v životě Jihokorejce“.
Protesty mohou přerůst do stávky
Školské odbory protesty zatím oficiálně nepodpořily. Někteří zřizovatelé škol je dokonce označují za nelegální. Demonstranti se tak v obavách z možného postihu často maskují a také korejská média se snaží znemožnit jejich identifikaci. „Jihokorejská demokracie nemá historicky oporu, myslím ve staré Koreji. Protesty nejsou vnímány establishmentem pozitivně,“ míní Chamrová.
Prezident Jun Sok-jol ale po posledních masových shromážděních požádal vládu, aby požadavkům přeci jen naslouchala a usilovala o lepší ochranu práv učitelů. Ti jsou připraveni v případě nutnosti vstoupit i do stávky.
V hlavním městě se v pondělí sešlo okolo padesáti tisíc učitelů. Kromě protestu v Soulu se na jiných místech konala shromáždění šedesáti až sedmdesáti tisíc učitelů, odhadují organizátoři.
