Zatímco izraelská armáda bojuje v Gaze, v telavivském parku demonstrovali arabští i židovští anarchisté a komunisté proti válce. Zároveň se na druhé straně parku sešla protidemonstrace. O náladách v Izraeli informoval zpravodaj ČT na Blízkém východě David Borek. Dodal, že izraelská veřejnost je sice nyní sjednocena, ale pod povrchem jednoty doutnají staré i nové politické bariéry a štěpení.
Arabští i židovští anarchisté a komunisté se sešli na demonstraci proti válce. Někteří mají i rudé hvězdy. Křičí například: Mír, rovnost, sociální spravedlnost.
„Nejde ani tak o dosažení míru, ale spíš o zastavení války, zastavení střelby, masakrů v Gaze, které teď probíhají,“ říká člen radikálně levicové Socialistické alternativy Ariel.
Nejvyšší soud nařídil, že konání této demonstrace musí být povoleno.
Na opačné straně parku se uskutečnila protidemonstrace. Místo revolučních hesel zněla izraelská popmusic. Místo rudých hvězd zde byly k vidění šesticípé Davidovy hvězdy.
„Jsou proti našim vojákům, proti státu Izrael. To je důvod, proč jsem přišel. Nemám problém s demonstracemi, ale mám problém s něčím tak pomýleným,“ vysvětluje svou přítomnost účastník protidemonstrace Rami Rachimi.
Koho podporuje veřejnost
Zůstalo jen u vzájemného pokřikování, uvádí Borek. Současný spor v izraelské společnosti se podle něho ale nevede o to, jestli válka ano, nebo ne. Ale spíše o to, jakým způsobem válku vést a také jaké budou důsledky 7. října, kdy došlo ke vpádu ozbrojenců teroristického palestinského hnutí Hamás na izraelské území, pro izraelské politiky.
V průzkumech dramaticky padá strana Likud i celá původní pravicová koalice. Do vlády ovšem přistoupil Benny Gantz, jehož popularita naopak stoupá. Vláda národní jednoty tak má jasnou podporu veřejnosti. To ovšem neplatí pro jejího předsedu Benjamina Netanjahua. Například předseda opoziční strany Ješ atid Jair Lapid napsal na sociální síti X: „Nastal čas utvořit vládu národní obnovy. Povede ji Likud, ale Netanjahu a extrémisté budou nahrazeni.“
Do preferencí patrně promluví i otázka rukojmí. Rodiny unesených požadují, aby kabinet daleko aktivněji řešit návrat jejich blízkých.
Izrael nechce opakovat zkušenost z roku 1982. Invaze do Libanonu měla zpočátku jasnou podporu. Pak ale armáda uvízla v bezvýsledném konfliktu a společnost se dramaticky rozštěpila. Vnitropolitický vývoj tak nyní závisí především na vývoji války v Gaze, dodává zpravodaj ČT.
